... babička ...

když jsem ještě v neděli lenošila v posteli, uvědomila jsem si, že by "dnes" měla moje babička narozeniny - 115. Odešla, když jí bylo 80 a mě 12. Jako dítě jsem z ní byla hodně v rozpacích, nevěděla jsem si s ní rady. Možná ani ona se mnou :-). V nejbližší rodině jsem se po čtyřiceti letech po samých chlapech narodila já a ona z toho prý tenkrát měla žlučníkový záchvat ... byla pedant, uměla brblat a to se dětem moc nelíbí. Uměla taky ale výborně vařit. Moc jí to bavilo a všichni na to dodnes vzpomínáme ...

... Bramboříky jsme ji na narozeniny nosívali ...

... dnes už vím proč jsme si se sebou nevěděly rady. Jsme úplně stejné. Když se na babičku vzpomínalo, měla jsem často pocit, že mluví o mě, ale nikdy jsem to nikomu neřekla. Jsem úplně stejný pedant, brblat umím tak, že by mí blízcí o tom mohli napsat román a když nemám uklizeno nemůžu dýchat - ze vzpomínek vím, že babička nemohla dýchat, když neměla umytá okna - umýval dědeček, měl ji hodně rád :-)). Nebo, pokud nemám kávu dolitou po okraj hrnečku, není to ono - babička si přenesla kávu na stůl a vodu dolévala až tam :-)) - tohle si pamatuju. Jediný kdo si všiml jak to je, je moje maminka. Asi měla doma svou vlastní malou tchyni :-)), ale s babičkou měly hezký vztah ...

... s dědečkem při oslavě jejich osmdesátin a zároveň jedna z posledních fotek ... 

... roky jsem se trápila proč to mezi námi bylo takové jaké to bylo. Až před třemi lety - na ten den nikdy nezapomenu - při cestě tramvají něco luplo a mezi námi dvěma došlo ke "smíření", o kterém jsem ty roky snila. Nebylo to jen tak, bylo to v době, kdy jsem měla starosti, se kterými se člověk více obrací tam nahoru. Od té doby je mi moc hezky ...

... ještě jsem zapomněla napsat, že mi ušila šatičky - jedny s fialkami a druhé byly modré s bílými puntíky a jahodami - bylo mi kolem šesti :-)) a moc ráda jsem je nosila ...

... krásný den ...

Danka