pár let jsem pokukovala po nových plecháčcích, kterých je všude plno. Odolávala jsem jim, protože s nimi nemám dobrou praktickou zkušenost. Ta zkušenost je z dob minulých, kdy jsem jezdívala na tábory - ano, ty pionýrské. A že jsem se jich nejezdila! Přestala jsem ve dvaceti. Plecháček jsem si tenkrát vozila s sebou. Lépe se hodil k ešusu, byl takový zálesácký a na to jsme si tenkrát hodně hráli. Jenomže v něm ten ranní čaj uprostřed léta nechtěl a nechtěl vychladnout. Začala jsem raději vozit malý plastový dětský hrneček. No a tím pádem jsem plecháčky odsunula do neznáma a používala jeden bílý po babičce jenom v kuchyni ...
... díky, nebo kvůli situaci a když si nemůžeme nikam na horách zajít na kávu nebo čaj jsem si před Vánoci vzpomněla na jejich "tepelnou izolaci" a rozhodla jsem se dva hrnečky koupit. Běžně jsem používali víčko od termosky a v pití jsme se střídali. Třetí plecháček jsem kupovat nemusela, protože manžel modrý plecháček dostal od své dcery k vánocům. Což byl samozřejmě další impuls ;-). Z plecháčků jsem nadšená, protože nejsou tak velké jako ty co znám z minulosti a káva i čaj mi z nich chutnají báječně a ani nevím, jestli tu "tepelnou izolaci" mají nebo ne ...
... příště už zase budu psát o něčem normálnějším než jsou boby a plecháčky. Chtěla jsem přidat ještě legíny, protože ty jsem "objevila" taky až teď a nemůžu si je vynachválit. Teda na horách. Ale nechci působit dojmem, že jsem se totálně zbláznila :-))
... přeji krásné zimní dny ;-) ...
Danka
