pátek 31. ledna 2020

... loňský rok a leden ...

chtěla jsem si tady napsat jaký že byl ten loňský rok a dříve než teď jsem to nestihla. Takže jenom krátce. Za mě byl rok 2019 naprosto v pohodě. Ne, že by nebyly ty pochmurné dny, ale nebyly tak strašné, aby se nedaly zvládnout s vědomím, že zase budou i ty dny hezké. Nic zásadního ani v dobrém ani ve zlém se nestalo, počasí mi přišlo taky celkem fajn, myslím v tom smyslu, že zima byla zimou, léto létem atd. ... takže za mě opravdu skvělý rok a když ten letošní bude stejný, vůbec se zlobit nebudu ...


... za čerstva musím ale napsat, že leden, až na tento poslední týden zatím nic moc :-)) V podstatě to začala hned prvního. Ale naštěstí leden končí krásným Bertíkovým vysvědčením. Mají slovní hodnocení. Přesně víme co mu jde a co ne. Jediné co mu zatím "nejde" jsou diktáty, ale tam má pouze, jak napsala paní učitelka "občas drobnou chybičku". V Aikidu pokročil do skupiny starších dětí a moc se mu tam líbí. Velcí kluci s holkami vypadají taky spokojeně, takže až si to srovnám já, bude svět zase růžovější. Ono mi v tom nesrovnaném modu nejde ani psát, ani fotit, ani plést. Funguju na autopilota ...

... na fotce jsem zachytila jak by mi teď v lednu bylo ve volných chvílích úplně nejlépe ...

... přeji krásný únor. Komu je hezky ať mu to tak zůstane a komu hezky není, ať se to k lepšímu obrátí ;-) ...

Danka

středa 15. ledna 2020

... žádná zeleň ...

opět, jako již každoročně se u mě po Vánocích dostavil ten pocit, že doma nemáme žádnou zeleň. Stromeček musel v podstatě pryč i kvůli Pilee, o kterou jsem začala mít strach. Mám ji od podzimu a do té doby co jsem s ní prakticky nehnula, nespadl žádný list. Přes Vánoce jsem ji nechala na stejném místě, jen byla na polici, asi o metr a půl výš než je zvyklá. Za ty dva týdny odpadly 4 listy ...


... před lety jsem vyhrála dva výhonky této rostliny a vloni se odporoučely oba dva. Taky jiné rostliny, které jsem měla daleko déle než Piley zničeho nic už taky nejsou. Nebo jiný příběh. Vpravo na polici je Svícník. Celé léto i podzim prospíval, rostl a rostl. Začátkem listopadu se moje maminka nad ním rozplývala jak vyrostl :-)) - tímto skončil. Začal usychat až je z něj toto viz.fotka ↓↓.  Stonky uschle nevypadaly, koukla jsem do chytré knihy a tam se píše, že pro množení stačí ponořit stonky do vody a za pár dnů budou nové kořínky - ani po několika měsících kořínek žádný. Některé stonky se drží při životě, některé jsou uschlé ...


... ale krása a život to není ...


... obývák jsem vyladila zimně. Něco málo vloček, když už venku nejsou ...



... výzdoba je stejná jako vloni. I u vánoční výzdoby se toho dost opakovalo s předchozími roky a to pro mě znamená, že se ve mě něco uklidnilo a zase zakotvilo. Že se vnitřně srovnávám a to je pro mě velmi důležité. To rozhození bylo strašné. Každou chvíli se mi líbilo něco jiného, nebyla jsem schopná se srovnat a uklidnit. Mohla za to moje životní situace s partnerem, vím to. Ale i když to mezi námi je pořád takové nepojmenovatelné, něco se ustálilo a to je to, co je znát i doma na těch zbytečnostech a maličkostech ...


... do kuchyně jsem na stěnu zase nalepila roční kalendář, který mi vloni dost chyběl a pár obrázků sněhuláků a zase vloček ...





... mějte se krásně. U mě je zase stejná situace, kdy večer, kdy mám chvilku psát usínám. Skoro
dříve než Bertík ;-) ...

Danka

čtvrtek 9. ledna 2020

... na tři krále ...

letos jsem na Tři krále upekla vánočku v nezvyklém tvaru ...


... inspirovala jsem se na IG účtech, kde těchto "vánoček" bylo několik. Sice jsem našla správný recept, ale nakonec jsem zvolila náš osvědčený, ten na vánočku - tady. Těsto jsem rozdělila na osm menších a jeden větší díl a takto spojila. Co a jestli to něco znamená jsem zatím nezjistila. Líbil se mi tvar a taky jsme měli chuť na vánočku ...


... zapečenou minci, ani fazoli jsem dovnitř nedala, protože jsem si před dvěma lety na Tříkrálové bábovce málem vylomila zub. Zapomněla jsem totiž, že tam něco je a hodně jsem se divila, do čeho jsem to kousla ...


... ale podle těchto informací z netu jsem byla králem ...

Tříkrálový koláč se jí 6. ledna právě na Svátek Tří Králů a to především ve Švýcarsku, Francii, Anglii a Španělsku. Toto tradiční jídlo se regionálně hodně liší, ale společné mají to, že se do něj schovává buď sušená fazole, mince či jiný drobný předmět a ten, kdo jej v koláči najde, se stává na jeden den králem. 


... sice to nebyl úplně 100% tříkrálový koláč, ale v rámci zachování zdravého chrupu to ani nevadí. Tímto se loučím s Vánocemi 2019 a budu se těšit na ty další ...

... přeji krásný den ...

Danka

úterý 7. ledna 2020

... dočkal se ...

tak dva roky jsem Bertíkovi slibovala, že zajdeme na bowling. V sobotu se konečně dočkal ...


... Adam hrál naposledy před dvěma roky, Miša a Bertík nikdy ...


... já už ani nevím kdy, ale více jak deset let to bude ...


... a bylo super. Nasmáli jsme se, fandili jsme a tleskali, hlavně když to šlo do žlábku místo na kuželky - teda nám s Adamem. Bertíkovi a Míše naopak, když to šlo na kuželky ...



... výsledky po prvním kole ...


... druhé už bylo vyrovnanější ...


... přeji krásný den ...

Danka

pondělí 6. ledna 2020

... naše vánoční prázdniny ...

na tyhle vánoční prázdniny jsem se těšila. Chtěla jsem si užít pozdní vstávání, pohádky, Bertíka, stromeček, světýlka, svíčky. Těšila jsem se na rodinné setkání u rodičů, na setkání u nás a tak nějak jsem doufala, že to bude všechno fajn. A řekla bych, že až na jednu šílenou dvoudenní migrénu i bylo ...


... Bertík se chvílemi doslova válel  ...



... ne že by z té postele nevylezl, on tam zase zalezl, aby pořádně viděl na vláčky, které se k mé spokojenosti přemístily z obýváku do pokojíčku a bylo je potřeba náležitě vyzkoušet ...


... byl i dvakrát s tatínkem ve fitku a taky jsme byli v Beskydech a na Emě ...



... byly to prostě fajn prázdniny, na které budu ráda vzpomínat ...

... všem přeji krásný start v novém roce, ať už je jako u mě pracovní, nebo u Bertíka školní. A už teď se těším až si do nového vánočního hrníčku, kterému jsem odolávala a nakonec neodolala, uvařím letošní vánoční kafíčko ...

Danka

sobota 4. ledna 2020

... první den ...

na Nový rok po obědě jsme se vydali na haldu Emu. O místě jsem věděla, ale nikdy jsem tam moc nechtěla. Až poslední dobou, kdy se o ní dost mluví mě to začalo lákat. Nápad to ale můj nebyl, chtěla jsem si "po o" v klidu sednout, dát si kafíčko, plést a těšila jsem se na to celé dopoledne, co jsem se věnovala vaření. Takže Nový rok nenový rok, lehce mě tento nápad vznítil a teď doufám, že takhle nebude vypadat celý můj/ náš letošní rok ;-) ...



... nicméně nápad to byl skvělý. Procházka nenáročná a krátká, prostě tak akorát na Nový rok - celkem dvě hodiny i s cestou autem ...


... pro porovnání foto z roku 1962, stažené z netu ...


... teď už hezky zarostlé břízami ...



... místo je to úchvatné a nejen tím, že je vidět na celé město. I atmosféru má skvělou, lehce čarovnou ...


... Vítkovice, dnes Dolní oblast Vítkovice ↓↓↓ ...




... halda z druhé strany než jsme šli. Na ní, jak jsem později četla je i naučná stezka ...


... Nová Huť ↓↓↓ ...


... Nová Huť neboli "enháčko" z blízka, jak se téhle továrně říká ať už ji vlastní kdokoli ...



... opět dolní oblast Vítkovice ...



... zase Vítkovice ...


... při zpáteční cestě jsme si všimli tohoto stromu. Lezec Bertík nezklamal, musel na něj ...



... po návratu domů jsem hledala o haldě více informací, protože jsme se s manželem nemohli shodnout, jak vlastně vznikla. On tvrdil, že navážením strusky z Vítkovic, já zase, že navážením něčeho z dolů ... 

... na Kudy z nudy o ní píši toto:
Nejvyšší vrchol Ostravy leží ve výšce 315 metrů nad mořem. Původně halda dosahovala výšky 327 metrů, ale prohořením se snížila. Halda měla být zlikvidována, dnes je však památkově chráněna a poskytuje fonomenální výhledy na město.
Jediná halda kuželového typu na Ostravsku ční nad samým centrem moravskoslezské metropole. Její červený vrchol tvoří miliony tun prohořelé hlušiny. Halda vznikla navážením hlušin z ostravského dolu Trojice. Počátky jejího založení pravděpodobně sahají do doby před rokem 1920. V šedesátých letech došlo ke vznícení nitra haldy, a ta hoří dodnes. Teploty uvnitř kopce dosahují až 1500°C a díky tomu se uvnitř kopce tvoří nové vzácné nerosty - porcelanity a jaspisy.
Vlivem přirozeného slehávání hlušin již Ema poklesla asi o 8 m od své výšky při ukončení navážky. Boční svahy kopce jsou porostlé náletovými dřevinami. Díky vysokým teplotám uvnitř Emy není na jejím vrcholu nikdy sníh. Na severní straně je hustý les, jižní strana (která stále prohořívá) je zatím holá a je porostlá teplomilnou stepní florou. Viditelný kouř, který jakoby vyvěral z hory, dělá Emu magickou. Bělostné obláčky plynů obsahující zejména oxid siřičitý. Fenomenální výhledy na celou Ostravu dělájí z Emy velmi atraktivní místo pro mnoho Ostravanů i návštěvníků města.

Díky teplu, které z hory vyvěrá, na haldě roste teplomilná flóra. Vyskytuje se zde také stepní fauna. Na severní straně je hustý les, jižní strana (která stále prohořívá) je zatím holá a panuje na ní subtropické klima, kde se ani v zimních měsících nevyskytuje sníh, ale roste zde celoročně tráva.
Na vrchol vede nová turistická stezka, která mapuje především hornické dějiny města. Začíná u tramvajové zastávky na Černé louce za divadlem, ale připojit se na ní lze v cestu města například i na Sýkorově mostu přes řeku Ostravici. Dále vede přes Hradní lávku kolem Slezskoostravského hradu a následně prudce stoupá ulicemi Slezské Ostravy. Když ulice na Burni zahne na štěrkovou silnici ulice Vlčkovy, je už cíl na dosah. Stezku, kterou vybudoval Klub českých turistů, lemuje celkem 12 informačních panelů s popisem historických, přírodních i technických zajímavostí v okolí. 

... možná by jsme tohle místo mohli navštěvovat na Nový rok každoročně. "Výšlap" tam se na Nový rok pořádá i hromadně. To mě sice neláká, ale mít takovou tradici sami pro sebe klidně ...

... všem přeji krásnou sobotu ...

Danka 

pátek 3. ledna 2020

... poslední den ...

poslední den loňského roku jsme vyjeli do Beskyd na mini výlet. Z fotek to tak není vidět, vypadají ponure, ale bylo nádherně ...



... Lysá hora                                                                  ... ↓↓↓ ...


... z IG jsem věděla, že tam je i trochu sněhu, čehož Bertík náležitě využil ...












... hrad Hukvaldy ↓↓↓ ...




... na pár okamžiků vykouklo i sluníčko ...



... než jsem udělala těchto pár fotek, Bertík stihl další sněhuláky ...


... prý jsme to my tři ...



... bylo to super krátké vyvětrání, malá procházka, ale hlavně změna v denním vánočním programu. Jenomže stejně tak potřebuju i tu domácí vánoční atmosféru s cukrovím a pohádkami ;-) ...
... přeji krásný den ...

Danka