... na "tu" rozhlednu ...

hned 2.ledna jsme vyrazili na výlet. Potřebovala jsem se protáhnout. S Bertíkem jsme chtěli na "TU" rozhlednu. Na rozhlednu na Velkém Javorníku ...

... netušila jsem do čeho jdu. Rozhledna je nová, je odevšad vidět, tak mě to lákalo. Šli jsme stále do kopce a buď klouzalo listí, bláto, nebo led - čekala jsem, že tam bude sníh. Bertíka jsem podle toho i oblékla. Vědět do čeho jdeme, je celý v černém. I když to zvládl obstojně při cestě zpátky. Do auta si musel oteplováky sundat, protože už nebyly tyrkysové, ale doslova černé, blátivé - dvakrát vypráno a ještě by to jednou asi chtělo. Bunda dopadla lépe, té stačilo jedno vyprání ... 

... vybaveni nesmeky jsme nebyli, ale ty panoramata, ty za to stály ... šipkou jsem označila Štramberskou Trúbu ...

... tady ↓↓↓ to vypadá, že to neklouže, ale klouzalo, jen místy ne ...

... Bertík si celou cestu trpělivě nesl klouzací podsedák, aby se nahoře mohl párkrát sklouznout. Sníh byl jenom na kousíčku a pod obzorem už byl sráz dolů ...

... v rozhledně fučelo až bambule lítaly ... 

... lépe viditelný Štramberk ...

... Pustevny, vpravo Radhošť ...

... svačinu jsme měli s sebou, polévku doma ...

... i když zajít po tom výšlapu na polévku a kafíčko sem by bylo určitě nádherné. Okno otevřené měli ...

... byl to hezký výlet, takový vyvětrací. Lidi byli, ale ne ty davy, o kterých jsme četla. Ale chápu to. Lidi se chtějí hýbat, potřebujeme na vzduch, do přírody, mezi lidi. Vidím na Bertíkovi jak mu tréninky chybí. Z ničeho nic vyskočí a nemůže to zastavit. Skáče a skáče jako jehla v šicím stroji. Tohle před tím nikdy nedělal. Je mi ho v tu chvíli strašně líto. A to ven chodíme, jezdí na koloběžce i kole jak to jenom jde ... 

... přeji krásný den ...

Danka

... za pět minut dvanáct, den třetí ...

třetí den jsme měli v plánu zajít na turistickou chatu Švýcárnu. Šli jsme, i když byla mlha taková, že by se dala krájet, nebylo nic vidět, ale nepršelo a prý nebývá špatné počasí, ale bývá špatně oblečený turista ...

... v úterý totiž měl být krásný podzimní slunečný den. Ono se to sluníčko, jak je vidět i snažilo ↓↓↓ ...

... na druhou stranu od chaty jsou chodníčky přes vřesoviště Velký Jezerník ... 

... tam jsme museli nakouknout, protože to je moc krásné místo. A taky jsme tam byli přesně před devíti lety, sice už i s Bertíkem, ale v té době jsme ještě nevěděli, jestli je to kluk, nebo holka? A šli jsme z druhé strany od Červenohorského sedla ... 

... po procházce jsme zašli do chaty, kde mě vždycky dostanou tyhle obráceně jdoucí hodiny ...

... i když myslím, že minule byly ty hodiny jiné. Určitě měly švýcarskou vlaječku ...

... kafíčko tentokrát výborné a všude už dokonce mívají klasickou šlehačku v nádobě na bombičky. Žádné spreje a podobné hrůzy ... 

... chlapi měli opět borůvkové knedlíky ...

... a po těchto hodech, ještě pár fotek - i sluníčko se už dostalo ke slovu ...

... jsme jeli domů ... 

... byl to moc hezký prodloužený víkend na horách, na vzduchu. Dobili jsme baterky, teda aspoň já, do těch dalších nehezkých dnů. A taky to byl můj poslední restík z našich výletů ...

... všem přeji krásné dny ...

Danka 

... za pět minut dvanáct, den druhý ...

dost jsme hlídali předpověď a počasí se podle předpovědi i celkem vyvíjelo. Hned po hotelové snídani, která jak mi později Bertík řekl, byla největším zážitkem - naložil si párečky, koláčky, lupínky a já nevím co ještě a všechno to opravdu snědl, jsme vyrazili opět k vysílači ... 

... cestou jsme potkali nádhernou muchomůrku ...

... žábu u pramene ...

... a stále jsme doufali, že dnes bude otevřena rozhledna, která je součástí vysílače a taky byla v oné zmiňované kampani "Objevuj moravskoslezský kraj" ...

... nebyla ...

... předpověď hlásila brzký déšť a i když se mraky střídaly se sluníčkem byla oproti včerejšku větší zima - dost jsem ocenila, že jsem na poslední chvíli přibalila oteplenou bundu ... 

... vyrazili jsme zpátky k hotelu a odtud autem do Karlovy Studánky ... 

... než jsme do ní dojeli sluníčko už nebylo a opravdu začalo pršet. Prošli jsme se v dešti a hledali místo na kafíčko ...

... počasí nám trochu delší procházku pokazilo, ale i tak tam bylo příjemně. To místo má úžasnou atmosféru, moc ráda se tam zase vrátím, protože jsou to lázně a chce to více času ... 

... na kafíčko nás nalákala tato nádherná budova Letních lázní ...

... ale kafíčko, i když vypadalo na pohled skvěle, nezachránily ani tři cukry. Takové krásné místo, venku i uvnitř, s atmosférou a oni tam dávají nepopsatelně nedobrou kávu. Ještě mě tam zaskočilo to, že v jedné polovině kavárny obsluha byla a v druhé se objednávalo u pultu - cedulka s tímto nápisem na velikost prostoru hodně malá a neviditelná - to jenom, když už jsem u těch negativ. Zákusek byl naštěstí dobrý. Díky Instagramu, už mám typ na lepší kávu. Tak doufejme, že cesta sem nebude trvat zase několik let ... 

... ještě nás čeká den třetí, poslední ...