asi jsem něco popletla a psala jsem i další týdeník, takže, když už ho mám napsaný tady je :-)) :
...
pondělí ... ráno jsem si přivstala, abych mohla napsat minulý týdeník. Zbytečně, celé dopoledne nešel internet ...
... ještě víc nervózní než v neděli jsem posnídala čerstvě upečené housky. Těšila jsem se na jahodovo-malinovou marmeládu na čerstvé housce, ale po otevření skleničky jsem zjistila, že to je asi pečený čaj - to je tak, když se pořádně nečte, co se kupuje. Do echt jahodové marmelády jsem se ani osvědčenými triky nedostala, takže jsme měla na snídani houstičky jenom s máslem ... a kafíčko. Zdravé snídaňové kaše FAKT nedávám!! ;-) ...
... nervozita ze mně skoro celá spadla v půjčovně lyží. Všechny tři děcka (Karoline, Uli a Bertík) byly nadšené a to mi pomohlo. Manžel si lyže půjčit nechtěl, má z toho věčného sezení za volantem něco ze zády. Já jsem na tom s fyzičkou děsně, tak mě týden na lyžích dost děsil. Něco zvládnu, ale týden od rána do večera na lyžích ne! Na kopec jsme se dostali až odpoledne, jeli jsme jenom tam, kde se Bertík učil lyžovat. Koupili jsme si jízdy na hodinu a na rozjetí to myslím všem (i manželovi - nakonec si lyže taky půjčil) stačilo ...
... v pekárně, kde jsme se stavili cestou z kopce jsem potkala spolužáka ze střední. Měl brýle a nebyla jsem si jistá, jestli je to on, tak jsem ho neoslovila. Večer jsem koukla jestli nemá FB. Má a byl to on. O to víc mě mrzelo, že jsem se pána nezeptala jestli se náhodou neznáme :-)) ...
...
úterý ... s manželem si neumíme v klidu sednout a něco probrat. Tentokrát, kam vlastně pojedeme lyžovat. Trvalo než jsme to vymysleli. Nakonec jsme vybrali Skiareál Opálená nedaleko Čeladné. Ten den svítilo sluníčko, bylo jasno, krásné výhledy a skvěle se lyžovalo. Dokonce jsme po lyžování zašli i na kafíčko do Golf Čeladná - foto nemám, na focení tam byla tma ...
...
středa ... můj osobní plán na středu bylo zůstat doma a nelyžovat. Děsně mě bolely nohy, hlavně kolena. Vlastně mě bolel celý člověk. Můj plán vyšel, nevytáhla jsem paty z domu a odpoledne jsem byla dokonce i sama. Upekla jsem chlebíček ze zbylých bílků a něco málo uvařila. Ostatní šli na lezeckou stěnu. Nepřálo nám na lyžování počasí. Docela dost chumelilo ...
...
čtvrtek ... dopoledne jsme opět vyrazili na kopec. I když bylo celý den zataženo, cestou dokonce i pršelo, lyžovalo se nám všem parádně, i když jsme nahoře neviděli na konec kopce. Po lyžování jsme se stavili na oběd, do pekárny koupit něco ke kávě a jeli jsme domů. Děcka šly ještě na sníh před dům. My s manželem jsme si dali kafe a dívali jsme se na dokumenty České televize, Krajinou domova a Národní klenoty. Mám moc ráda tyhle pořady, líbí se mi jejich zpracování, barvy, to co se tam člověk dozví a jako bonus beru, že některá místa znám ;-) ...
...
pátek ... přišel ten den, kterého jsem se obávala NEBO spíš jsem si ho přivolala. Pohádali jsme se. Bývali jsme na lyžích většinou dvě hodiny a abych pravdu řekla, mě osobně to stačilo. Ostatním ne. Chtěli lyžovat co nejdéle. Věděla jsem, že více nezvládnu a čekat kdesi na svahu asi dvě hodiny mě nelákalo - když se nehýbu fialoví mi rty a je mi děsná zima. Navrhla jsem, že nepojedu a to jsem neměla říkat ... nebudu zacházet do detailů, tohle nezapomenu a vím, že pokud se situací, ve které žiju nic neudělám, se toto bude opakovat. A jak to dopadlo? Nakonec se všichni shodli, že jim bude stačit lyžování na 3 hodiny, což se dá jak počkat, nebo si občas udělat pauzu, takže jsem jela. Paradoxně nás ona hádka zachránila od šílených front na vleku, protože na svahu byly dva autobusy školních dětí, které tam jezdí každý pátek. V době našeho příjezdu ještě fronty byly, ale než jsme se obuli a vybavili pernamentky pomalu odjížděli. Ten den mělo svítit sluníčko a asi i svítilo, ale byla taková inverze i na horách, že ho nebylo vidět ...
... po úspěšném a krásném lyžování jsme zašli na borůvkové knedlíky do stylové hospůdky na svahu a na kávu jsme zajeli do Kavárny Kovárna. Už jsem o ní hodně četla a moc jsem si přála do ní zajít ...
... tyhle kavárničky mám ráda, protože jsou "jiné". Nabídkou domácích zákusků a koláčů (měli je tam, ale po sladkých knedlících jsme si nic nedávali), podáním kávy nebo moc příjemnou obsluhou - nedívaly (dvě slečny) se na mě divně, že to tam fotím, to je pro mě veliké + ...
...
sobota ... lyže jsme měli půjčené do soboty, půjčovna měla do 12 hodin, tak všichni, kromě mě ještě jeli lyžovat - ráno lyžovali na manšestru. Po obědě jsme jeli na oslavu Markových narozenin, na kterou jsem upekla kakaové řezy. Foto žádné z oslavy nemám, ale zdrželi jsme se zase pěkně dlouho. Bylo fajn a hodně jsme se nasmáli ...
...
neděle ... neděli jsem si představovala úplně jinak než nakonec byla. Myslela jsem si, že se zase dostanu k pletení u mých oblíbených nedělních pořadů a budu pokračovat v práci na svetru. Přednost dostal Olympijský festival. Bydlíme kousek od arény, u které je, jezdili jsme kolem něj každý den cestou na hory, tak se to asi dalo čekat. Tam jsem si to hodně užili, více
tady ...
... po obědě a kávě manžel s děcky nasedli do auta a vydali se směr Berlín. My jsme s Bertíkem nasbírali dost lepícího materiálu a pustili jsme se do svých cestovatelských deníků ...
... tak jako týden minulý byl hodně o pletení, tento byl o lyžování. I přes některé nehezké chvíle byl nakonec fajn. Bude na co vzpomínat ;-) ...
... mějte krásný den. U nás zase sněží ...
Danka
