... alpejsko 2020 ...

první školní týden máme za sebou a já se hlásím zpět. Pauzu jsem si udělala delší než jsem chtěla. On to totiž byl doma, po návratu z Rakouska docela fofr, se kterým jsem nepočítala. Na psaní jsem neměla ani myšlenky, ani čas. Z prázdninových příspěvků mě jich moc naštěstí nechybí, chybí mi ale jeden hodně důležitý ...

... začnu těmi horami, pěkně postupně ...

... ten den jsme se vyjeli podívat na horu Ankogel a její okolí. Letošní počasí přálo i sněhu v tomto období ...

... vylezli jsme kopec nad lanovkou a pak se kochali panoramaty ... 

... dole v údolí je krásné malé jezírko s děsně ledovou vodou - teče rovnou z ledovce. Všichni byli stateční a vlezli do ní. Bertík za menší úplatu, ale vlezl. Já bych tam nevlezla ani za tu úplatu ...

... a po tomhle ledovém osvěžení jsme zašli na "moje" kafíčko do jednoho místního hotelu ...

... tohle byl náš poslední výlet letošní mise "alpejsko 2020". Ze všech těch pobytů co jsme tady kdy byli musím poznamenat, že tento byl nejlepší. Určitě jsme se za ty roky sžili, víme co kdo chce, jakou má kdo představu, ale taky a to je asi nejdůležitější, přestaly "nedorozumění" mezi dvěma nejmladšími účastníky a to mezi Bertíkem a Ulim, protože Uli dospěl k závěru, že je to zbytečné. Bertík k tomuto závěru ještě nedospěl, ale věřím, že s věkem se to taky srovná ...

... přeji všem krásné podzimní dny, a hlavně ať nám ten letošní školní rok nekomplikují žádná vládní nařízení atd. atd.  ...

Danka 

... k nejvyšší hoře ...

nedaří se mi ozvat častěji, protože je tady internet docela vzácnost. Nějaká data sice mám v mobilu, ale ty šetřím kvůli počasí a důležitých informací - třeba otevírající a zavírající dobu (tak to nazval Bertík :-)) obchodů, do kterých chodíme nakupovat - někdy je to o minuty ...

... jeden z našich výletů byl do městečka Heiligenblut. Je z něj, když přeje počasí a nám přálo, vidět na nejvyšší horu Rakouska Grossglockner - ta špička uprostřed fotografie ...

... vyjeli jsme lanovkou a tam se kochali panoramaty ...

... na piknik jsme museli kousek vylézt a stálo to za to ...

... v té výšce chutná skvěle ...

... před odjezdem lanovkou pár fotek s onou horou ...

... a pak zpátky do městečka ...

... na kafíčko ...

... samozřejmě se šlehačkou ...

... tohle jsem musela vyfotit. Políčko s traktorem, v pozadí Grossglockner už schovaný v mracích, domečky, kopce, lesy - prostě idylka, ale taky velká dřina ...

... nevím jestli se odsud zvládnu ještě ozvat, pokud ne, vše budu dohánět doma ...

... přeji krásné, konečně letní dny ...

Danka 

... zase lanovkou ...

na neděli jsme nic neplánovali. Po obědě nás napadlo, že bychom mohli zase vyjet lanovkou na Goldeck, dát si tam kafíčko a ten velký knedlík s vanilkovou omáčkou, posypaný mákem ...

... usadili jsme se u nové chaty venku. K mému velkému překvapení si nás ani jedna ze tří servírek nevšimla. Knedlík v jídelním lístku neměli, kafíčko bylo kapslové, takže nám to nakonec ani nevadilo a odešli jsme ...

... prošli jsme se po okolí lanovky a jeli dolů na kafe, které víme, že bývá dobré a podle našich představ ...

... nahoře jsem konečně mohla vyfotit panoramata a trochu jsme s Bertíkem zapózovali. U toho Bertík asi vlezl do mraveniště. Pár mravenců ho pokousalo, ale naštěstí neměl žádnou reakci a už o tom neví ...

... večer jsme zase byli u vody a tak jsme konečně mohla letos vyfotit i západ slunce nad horami ...

... přeji krásné dny ...

Danka 

... šolichání ...

jsme na horách, na stejném místě jako vždy, v Rakousku v Kärnten. Zatím nám moc na výlety nepřeje počasí. Dělá si z nás legraci. Dopoledne se střídá déšť, bouřky a sluníčko, odpoledne už je většinou hezky. Náš pobyt bych zatím nazvala "šolicháním" po horách. Vymýšlíme buď výlet lodí s kafíčkem ...

... nebo takovou praštěnost jako je vyjet lanovkou nahoru a zase dolů ...

... a místo panoramat fotím lanovku ...

... ale tahle, i když nová, je naše srdcovka ...

... u dolní stanice v menším měřítku ...

... letos je nás tady méně než bývalo, děti dospívají a to je hodně znát na pohodě, kterou teď máme (třikrát klepu ať to nezakřiknu), ale nenechává nás klidnými situace doma (myslím Moravskoslezský kraj), o které samozřejmě víme. Tenhle kraj to neměl nikdy lehké, vždy byl na okraji a když se tam našlo něco zajímavého a schopného, tak se to vždycky zničilo a teď to není jinak - průmysl, kultura, hory, to vše jde do háje. Jen se to schová za roušky ...

... i když je mi z té situace hodně smutno a nevím si s ní úplně rady, přeji vám všem moc hezké dny ...

Danka