jako většina z nás jsme s Bertíkem taky doma. Chodíme se vyvětrat v místě bydliště a pak domů. Jsem ale v takovém zvláštním rozpoležení. Mám obavy i strach a zároveň se snažím myslet pozitivně. A jsem ráda, že je jaro a hlavně že svítí sluníčko. To nám všem určitě dodá energii na zvládnutí téhle situace ...
... když se blíží ty Velikonoce upekla jsem sušenková ouška. Podle receptu
tady ...
... a pustila jsem se do háčkování. Začala jsem o Vánocích, ale přes všechny ty čepice šel tento projekt stranou a když bude hotov na Velikonoce, budu spokojená. Ale asi bude dříve. Co to bude odtajním později ;-) ...
... Bertík v tomto taky nezahálí. K mému velkému překvapení se naučil háčkovat krátký sloupek. Není to ale má zásluha. Ve škole mají od první třídy ruční práce. Vloni měli pletení. To ale dobře nedopadlo. Podle mě měli špatné jehlice. Byli dřevěné. Po těch vlna neklouže, drhne a jak jsou ruce tuhé, je to složitá kombinace. U háčkování to ze začátku vypadalo podobně, ale když on se pro něco nadchne dopadá to takto ...
... nebo takto ...
... a toto je výsledek - obal na flétnu ...
... tady je vidět obal na začátku, kdy se to učil ...
... a tady bravurně udělaný konec ...
... i své nápoje k háčkování mívá :-) ...
... ale možná má Bertík to háčkování v sobě. V nestřežený okamžik se v necelých dvou letech k mému háčkování dostal a hned je vzal do ruky :-)) ...
... všem nám přeji ať situaci s nouzovým stavem zvládneme stejně bravurně jako Bertík háčkování. Ať zase můžeme jen tak obyčejně chodit do škol, do práce, tam kde to máme rádi, ať se nemusíme bát o své blízké, o sebe, a hlavně ať je to brzy za námi ...
Danka
