... dny byly stejné. Po snídani škola, ven, oběd - ty jsem většinou nějak odbyla, nebaví mě to, kolo - zamávat babičce a dědečkovi, doma - když to jde tak na balkóně kafíčko, pak jeden nebo dva díly seriálu - to podle toho, jak dlouho jsme byli venku. U seriálů se krásně plete a po třech týdnech je hotovo ...
... ještěže se ta móda vrací. Už jsem kdysi něco podobného pletla, stačilo zalovit v paměti ...
... opět i s tím nezbytným doplňkem ...
... šaty jsem stihla koupit ještě před tím vším. Byla to láska na první pohled. Ani jsem je v obchodě nezkoušela. Jen mě nenapadlo, že je moc nevynosím. Na kolo si beru kalhoty a nikam jinam nechodíme :-(. Těšila jsem se na koncert Ondřeje Brzobohatého s Janáčkovou filharmonií - filmové melodie. Lístky koupené vloni v květnu. Konečně se mi povedlo vybrat i hezká místa a ne jako vždy poslední dva vedle sebe. Koncert měl být v ten den, odkdy je vše zakázáno. 10.3. Odložen na 1.6. V pondělí přišel email, že budou vracet peníze, že není reálné dodržet rozestupy pro účinkující a vlastně ani pro diváky. Filharmonie má asi 80 členů orchestru a tak velké pódium nikde není. Ach jo. Všechny akce, které se poslední roky ustálily v našich životech, i ty venkovní nejsou a nebudou ... vím, nic hrozného se nám neděje. Můžeme být doma, jít ven, máme co jíst, kde bydlet, ale ta izolace na mě už začíná hodně doléhat. O výletech si nechávám zdát ... ale věřím, že to byla výjimečná situace, která měla smysl, že jednou skončí a přála bych nám, aby se tohle už nikdy neopakovalo. Aby po nás nikdo nechtěl nosit roušky při sebemenším náznaku nemocí, tak jako tomu bylo doposud, protože přirozeně získaná imunita je taky hodně důležitá. Myslím tím, že člověk jenom obyčejně žije, setkává se na různých místech s různými lidmi. Občas na mě dopadá splín jestli vůbec ještě budu umět jít někam na kafe, mezi lidi. Většinou si ale uvědomuji, že se máme dobře, užíváme si toho co jde a těšíme se na to, co momentálně nejde ...
... všem přeji krásný a ještě krásnější květen ...
Danka
