... tři týdny ...

byly to zvláštní tři týdny. Týdny plné přemýšlení o životě, o vztahu, o tom co jsem za posledních sedm let zažila a viděla, co mi to dalo i co mi to vzalo ...

... od první chvíle, kdy jsme přejeli hranice se mi začalo honit hlavou vše, co souviselo s Rakouskem a bylo "POPRVÉ". První návštěva a lyžování, první Fritatensuppe - ta byla obzvlášť výborná :-), první spatření těch obrovitých hor, které nikde nekončí. Nevěděla jsem, na co se mám dřív koukat, jak jsem chtěla vše vstřebat. Bylo to moc hezké. Byl březen 2011, půl roku po svatbě, přemýšleli jsme jak skloubit život v Česku a v Rakousku ... překvapilo mě, jak na to pořád vzpomínám, jak to mám pořád v hlavě. Slovo "POPRVÉ" mě doprovázelo celý první týden doslova na každém kroku a tak nějak samo, se druhý týden přehouplo do věty "NECHEJ TO BÝT"...
... nechat být jsem měla to, co mě bolí ve vzpomínkách na vztah a týká se oné situace, o které jsem psala tady. Když jsme před odjezdem s manželem mluvili o tom, proč bych měla jet, tak jsme si řekli, že ani jeden z nás nemá nic lepšího a Bertík a jeho sourozenci z tatínkovy strany (žijí v Německu) nemají jinou příležitost kdy být spolu. Taky jsem chtěla aspoň na chvíli změnit prostředí a vzduch. Věta "NECHEJ TO BÝT" spojená s tím krásným prostředím opravdu pomáhala. Vše jsem nechávala plynout, koukala jsem na hory a byla jsem ráda, že tam jsem ...
... třetí týden už byl náročnější. Normálně bych ho nazvala "ponorkou", ale nevím jestli to v naší situaci jde. Bylo potřeba udělat nějakou práci, jak to na chatách bývá, do toho 3,5 puberťáků, 1,5 dítěte (ty půlky je jeden desetiletý :-)) a my dva v rozcházejícím se stádiu, kdy oba víme, že to mezi námi jiné nebude i když se máme rádi. Našla se ale další věta, která mi pomáhala a to bylo: "JSI/ JSME NA VZDUCHU" ...

... myslím, že jsem to nakonec zvládli a časem zůstanou jenom ty hezké vzpomínky. Nedělám žádné závěry typu "už v životě ..." ono stejně přijde to, co má. Ani jednou jsem nelitovala toho, že tam jsem, i když to občas lehké nebylo. Měla jsem jasno v tom proč tam jedu, žádné změny ve vztahu jsem neočekávala, taky se žádné nestaly a život jde dál ...
... a tenhle příspěvek je definitivní tečka za letošní návštěvou Alp ;-) ...

... všem přeji krásný den ...

... drobnosti pro radost ...

i na horách jsem utrácela a mohla si tak udělat nejednu radost. A když tam jsou jiné obchody a jiné věci, tak občas neodolám. Začalo to touhle roztomilou lištičkou. To jsem šla jenom nakouknout do XXX Lutzu, jestli náhodou nemají lištičku z loňska - byla stejná, jenom ležela a ve stočeném ocásku měla udělaný ďolík na čajovou svíčku. Dodnes mě mrzí, že jsem si ji nekoupila ...

... pak jsem nakoukla do galanterie a tam se mi líbila vlna. Přesně takovou jsme vloni u nás na čepici a šálu sháněla a nesehnala ...

... a pro mě naprostá novinka, papírová příze. Té jenom jedno klubíčko, na zkoušku a ze zvědavosti :-) ...

... do knihkupectví Thalia jsme s Karolínkou jenom nahlédly a obě jsme si odnášely každá dva deníky a já ještě tužku a náramek s malinkým foťáčkem namotaný na špulce od nitě ...

... a pak opět z XXX Lutzu, bílá váza. Pro tu už mám uplatnění u nás doma ...

... mějte krásný podzimní den ...

... místo blogování ...

těšila jsem se jak budu každý den u odpolední kávy plnit jízdenkami a nálepkami náš nový cestovatelský deník a ono to bylo trochu jinak ...

... každé ráno u snídaně, místo pročítání blogů jsem vystřihovala a lepila. Vše začalo úplně nevinně. U jedné lanovky neměli nálepky a místo jízdenky jsme dostali plastovou kartu na vratnou zálohu 5 eur - nebylo co lepit. Vzala jsem si prospekt a o zábavu bylo postaráno. Bertík měl taky svůj sešit, vydávaný k dětským Kärnten kartám, do kterého lepil na to správné místo nálepku s modrým bobříkem. Taky měl své prospekty, které stříhal - skvělá pomůcka na trénování práce s nůžkami ...

... já jsem stejnou nálepku nalepila k prospektu a ke vstupence. Po pár dnech se k nám přidala i Karolínka, která jako správná náctiletá slečna má svůj sešit, do kterého vše zapisuje a lepí. Zbytek naší bandy každé ráno u snídaně koulel očima. Nás to ale děsně bavilo :-)). Dokonce jsem si museli pořídit i nová lepidla ...

... když jsme náhodou nikam nejeli a z výletu nebyla žádná nálepka ani prospekt, vyráběli jsme si je sami - Bertík třeba nálepku tatínka, myslím, že ho vystihl celkem dobře :-) ...

... náš cestovatelský sešit se docela zaplnil a to jsem moc ráda, protože jsem konečně nějak upotřebila nálepky a jízdenky, které jsem dosud mívala po kapsách nebo v šuplících. Už několikrát jsem jím listovala a vzpomínala na navštívená místa ...

... všem přeji krásný den ...

... jak jsme byli v naturparku ...

tohle byl náš první výlet a pro mě asi nejkrásnější zážitek z letošního pobytu, proto jsem si ho nechávala až na závěr - návštěva Naturparku Weissensee. Jméno je podle jezera, o kterém wikipedie píše: Weissensee je ledovcové jezero na úpatí Gailtalských Alp v rakouské spolkové zemi Korutany severně od Hermagoru. Leží v nadmořské výšce 930 m a je tak nejvýše položeným z velkých korutanských jezer. Je 11,6 km dlouhé, v nejširším místě měří 900 m, maximální hloubka je 97 m. Má rozlohu 6,5 km² a je tak 12. největším jezerem v Rakousku a 4. v Korutanech.
... teď už zase píšu já ... v zimě zamrzá a bruslí se na něm. Měla jsem možnost to vyzkoušet, ale vyděsili mě zvuky, které led vydával. I když jsem viděla, že po zamrzlé ploše jezdí nákladní auto, aby bruslící plochu upravilo, ty obavy jsem nepřekonala :-) ...
... vrátím se ale k našemu výletu. K jezeru Weissensee chodíváme na koupaliště, ale na lodi, na jezeře jsme byli poprvé. Nevěděla jsem kam dříve koukat. Samozřejmě, že z turistů tam taky žijí jako u jiných jezer, ale tady to bylo nějak schované, prostě Naturpark jak má být. Čistá průzračná voda, políčko s traktorem, lodičky ...

... vzadu jsou vidět Dolomity ...

... lodí jsme dojeli na druhý konec jezera a vyjeli jsme lanovkou a porozhlédli se na Naggler Alm, 1353 m.n.m ...

... na vzduchu vždy vytráví ...

... zpáteční cesta lanovkou a pohled na jezero ...

... a foto zase z lodě ...

... kde jsme si dali kávu, o které už jsem psala tady :-) ...

... tohle je poslední příspěvek s panoramaty z letošních Alp. Jsem ráda, že jste to se mnou vydrželi až sem ;-). O Alpách se ještě párkrát zmíním, ale to už bude tak trochu jinak ...

... mějte krásný den ...

... jak jsme byli v muzeích ...

ne vždy bylo počasí na koupání a na výlety a taky to chtělo trochu změnu nebo lehké poučení :-). V muzeu lidové kultury - Museum für Volkskultur ve městě Spittal/ Drau jsme byli krátce, ale ne proto, že by jsme to tentokrát nestihli, ale zavírali dříve kvůli divadelnímu představení ...

... které se odehrávalo tady, na nádvoří zámku, ve kterém je muzeum ...

... stihli jsme foto mapu Kärnten, na které se Bertík vyřádil ve velkých papučích ...

... tihle čerti mi naháněli hrůzu jenom tím, že tam stáli, nedovedu si představit jak to musí být strašidelné v Rakousku kolem Mikuláše ...

... něco málo ze staré školní třídy ...

... a pár obrázků z části, kterou jsme stihli ...

... asi jsme zatížení na mapy, další bylo muzeum Relief von Kärnten ve městě Villach. Je v něm největší plastická mapa v Europě. Její vytvoření bylo usneseno v roce 1889 a s budováním reliéfů se začalo 1.4.1891. Projekt byl hotov až v roce 1913. Celkem je zastavěno 182,32 m² v měřítku plošně 1:10000 a 1:5000 výškově. V té budově je opravdu cítit atmosféra těchto let ...

... a třetí muzeem, ve kterém jsme byli bylo Pilzmuseum. Kluci, kteří mají hřiby rádi nás, co je nejíme ukecávali tak dlouho, až se jim to povedlo ...

... ale bylo tam i pár lesních obyvatel - tihle mloci vypadali jako živí ...

... broučci z pohádky ...

... víly na houpačce ...

... i na malou čarodějnici jsme narazili ...

... děcka ještě byli v muzeu strašidel, ale fotky odtamtud jsou opravdu strašidelné. Rakušané, když něco dělají, tak to dělají pořádně :-) ...