pátek 31. srpna 2018

... cestovatelský deník a terapie ...

dnes ještě malinkaté ohlédnutí za Rakouskem. Nezahálela jsem ani v lepení do cestovatelského deníku. Ona to byla svým způsobem terapie. Nepřemýšlela jsem nad tím co mě trápí a vymýšlela jsem, který kousek letáku vystřihnu, jakou nálepku nebo washi pásku kam nalepím a co ke každému dni napíšu ...


... a jak jsem si na začátku před dvěma lety řekla "žádné fotky" tak mi teď došlo, proč vlastně ne, když stejně pořád fotím. Nechala jsem si udělat fotky v IG formátu, objednala dvě washi pásky a růžky na fotografie (ty jsou k mému překvapení samolepící, znala jsem jenom ty na namočení jako známky :-))) ...


... a postupně je do deníku dolepuji ...








... cestovatelský deník pěkně přibral. Tento jsem založila vloni na podzim a už jsem v polovině ;-) No, letos ho nevyplním celý, ale pár akcí máme ještě v plánu, tak bude zase co lepit :-))) ...


 ... Bertík taky lepil a trval na sbírání letáků a nálepek. Jen už se tomu nevěnoval s takovou chutí jako před dvěma lety, když jsme s tím začínali. On musí dělat věci spontánně, to se pak i divím co dokáže. Když po něm něco chci cíleně, hodně to dře :-o. Asi se mám, co se týká školy na co těšit :-)...

... přeji krásný den ...

Danka 

středa 29. srpna 2018

... po sezóně ...

asi lehce po sezóně, ale dostaly mě kaktusy. Ne, že bych po nich stále na IG nebo blozích nepokukovala, ale říkala jsem si, že je moc nemám ráda, neumím je pěstovat, tak proč bych je měla doma mít. Jenomže ony všude vykukovali až mě lapili. A definitivní to bylo při procházce v městečku St.Veil, o které jsem psala tady ...


... a to bych nebyla já, když mě něco lapí tak nevím, kdy přestat. Takže jsem to možná s nimi trochu i přehnala, ale zase vím, že všechny tyhle kaktusy mou péči přežijí. Ty v kuchyni ...





... i ty v obýváku ...


... tohle je náš nový zelený přírůstek - euphorbia tirucalli - pryšec. Prý je to taková "Adéla", která se hodně rozroste. To ani moc nemusí. Mě bude stačit, když bude takhle krásně zelená a přežije mou péči ;-) ...






... mám kaktusové období ;-) ...


... mějte krásný den ...

Danka

úterý 28. srpna 2018

... trhanec ...

vždy, když se vrátím z Rakouska mám chuť něco tamějšího uvařit nebo upéct. Letos to vyhrál trhanec. A ne ledajaký, přímo císařský! ;-). Kdysi jsem tam ochutnala podobné jídlo, jenom bylo s tvarohem, ale nezapamatovala jsem si název. Minulý týden na mě na instagramu vykoukla fotka této dobroty, hned jsem našla recept a udělala ho. V sobotu bylo repete ...





... dělala jsem podle tohoto receptu - zde ...

250  ml mléko
3  ks vejce
sůl trochu
160  g hladká mouka
1  lžíce smetana ke šlehání
hnědý rum trochu
30  g rozinky
60  g máslo
1  balíček vanilkový cukr
moučkový cukr na posypání

Nejprve dáme rozinky namočit do trochy rumu. V míse dobře promícháme mléko, veškeré žloutky, trochu soli, cukr a mouku. Z blíků (se špetkou soli) vyšleháme sníh, který spolu se šlehačkou opatrně vmícháme. Přidáme rozinky (již bez rumu), ještě jednou opatrně promícháme. Ve velké těžké pánvi (nejlépe s nepřilnavým povrchem) rozpustíme 30 g másla a přidáme polovinu těsta. Z obou stran opečeme dozlatova, poté ještě na pánvi dvěma vidličkami roztrháme na malé kousky, chvilku dopékáme a rozdělíme na dva talíře. Stejně postupujeme s druhou půlkou těsta (a másla). Nakonec všechny 4 porce posypeme vanilkovým a moučkovým cukrem. Lze podávat s brusinkami či s jiným kompotem.

... recept jsem přesně dodržela a trhanec je výborný a hlavně není pracný ;-) ...


... krásný den všem ...

Danka 

pondělí 27. srpna 2018

... a byla svatba ...

na svatbě jsme nebyli, byli jsme se jenom podívat na obřad a popřát. Obřad byl na zahradě. Jak bylo celé léto slunečno, tak v sobotu dopoledne bylo deštivo a celý den zamračeno. Ale tam bylo nádherně a veselo, déšť nedéšť ...



... vdávala se dcera mé kamarádky Bára a brala si kamaráda mého Marka Jirku. Od ženicha a nevěsty mám povoleno tady pár fotek vložit. Děkuji 😏...


... Bertík si těsně před odchodem z domu uvědomil, že pro ně nemá dáreček. Okamžitě vyrobil svatební vlaštovku 😀...





... Adamova Míša tam taky byla, ale na fotce chybí ...



... od rodičů nevěsty sice povolení na vložení fotek nemám, ale snad to neschytám 😁...



... Marek s Nikčou jako svatební hosté ...


... a nevěsta se ségrou. Tyhle holky znám od miminek. S mými kluky strávily celé dětství. A my s nimi vlastně taky. Jenom se poslední roky tak nějak ty naše životy s jejich maminkou rozkutálely každý jinam ...


... Bertík si domů donesl mini svatební bublifuky. Tam bublinkoval, co mu síly stačily ...


... a já mám jeden kapesníček na slzy radosti. Potom doma se mi hodil, nějak mě to dostalo až pak. Letošní rok je celkem náročný na emoce, tak jsem za tyhle pozitivní hodně ráda ...


... a abych nezapomněla. Bára s Jirkou od nás dostali domečky se srdíčky a přáníčko taky se srdíčkem. Dlouho jsem přemýšlela co by to mělo být a tohle bylo to pravé co jsem chtěla ...


... do přáníčka jsem dopsala "se mějte rádi". Na jiná přání jsem neměla odvahu ...


... přeji krásný poslední prázdninový týden ...

Danka

neděle 26. srpna 2018

... večery, rána, kafíčka a tak ...

nakonec nebudu psát jen o večerech, ale taky o ránech, kafíčkách a ostatním. Každý, opravdu každý večer jsme byli u vody. Manžel je vášnivý, řekla bych až závislák na plavání, děcka se taky vyřádí a Bertík se už taky přidal. První polovinu "proplaval" s kruhem jakoby zlomený v pase nahoru, jenom aby si nenamočil hlavu a druhou polovinu zase "proplaval" pod vodou s brýlemi na nose. Já jsem teda letos do té vody vlezla taky, protože ta vedra byla neúprosná i na horách. Když jsem nebyla ve vodě, fotila jsem západy slunce a podobné úkazy a těch mám nespočet ...











... kafíčka byla občas domácí, to když jsme ten den jeli "pouze" k vodě ...



... občas v restauraci. Každý den to na kafíčko prostě nešlo/ nevyšlo ...


... nás všech sedm na kafíčku v XXXLutzu ...


... jak jsem na začátku příspěvků z Alp psala, nebylo vždy nádherně. Nemyslím počasí, to bylo jako všude velmi letní. Teplou mikinu jsem ani nevytáhla z kufru, stačilo mít pár triček a jeden svetřík. Byli jsme pár týdnů v krásném prostředí, na vzduchu, který bych chtěla mít tady doma. Všude stromy a zeleno. Taky jsem denně vařila pro sedm, vlastně deset lidí (tři kluci jsou ve věku, kdy snědí dvě dospělé porce). Dovolená v tom pravém slova smyslu to nebyla ... jako každý rok jsem váhala jestli vůbec jet. Týden před odjezdem mě v jednom kuse děsně bolela hlava. Až jsme s manželem probrali proč to asi je, bolest lusknutím prstů přestala. Ano, bylo to tím, že mám jet tam, kde se necítím dobře ... po letošní zdravotní zkušenosti mám docela obavy, aby se to zase neprojevilo na zdraví ... sice se všichni snažíme, ale to na atmosféře nepřidá. Obdivuju všechny, kteří tzv. patchworkové rodiny zvládají. Nám se to nepovedlo ani s mými kluky, ani s manželovými dětmi. Děcka by tam pochopitelně chtěly mít svou maminku a já zase své děti (což je v obou případech už samozřejmě nereálné). Nebo bych aspoň chtěla mít partnera, se kterým můžu sdílet - tohle jsme si oba s manželem před lety představovali jinak. Bohužel každý chceme něco jiného a vlastně fungujeme "jenom" jako rodiče pro Bertíka (i když ten je z toho tak zmatený, že nevím, jestli mu to více neubližuje) a to se odráží naprosto na všem. Možná je to hloupost, ale na té "mé" kávě trvám jenom proto, že tam chci mít něco svého. Jinak bych si připadala jako kuchařka na stanovém pionýrském táboře - i ty podmínky jsou podobné ... byla jsem ráda, když děcka vzaly Bertíka a já jsem mohla mít chvilku sama pro sebe - ale tady mě opět napadalo, tohle jsi přece nechtěla. Chtěla jsi mít rodinu a partnera ... jela jsem, protože jsem si nedovedla představit být tak dlouho bez Bertíka. Ale možná už tam jsem jako rušivý element, který je většinou smutný. Manžel to vidí tak, že jsem pořád naštvaná a kdo se na to má dívat. Ne, naštvaná jsem byla jeden podvečer a jeden oběd, jinak mi bylo opravdu smutno, ale to mu nevysvětlím ... kdo jste dočetli až sem, vím, že je to zmatený odstavec, ale děkuji za přízeň, potřebovala jsem se z toho vypsat ...
... a teď ještě ta rána ;-) ...





... fotila jsem většinou kolem šesté ráno, když jsem nemohla spát. Bavilo mě vylézt z postele, otevřít okno dokořán, vyfotit mlhu a čerstvý vzduch a zase do postele zalézt a snít o tom, jaký bych ten život chtěla mít ...


... přeji všem krásnou neděli ...

Danka