... a ta vznikla nějak takto: šli jsme s Bertíkem do tělocvičny přihlásit ho do sportu (o tom se rozepíšu někdy jindy). Měli jsme být za pět minut čtyři na určeném místě - byli jsme tam na minutu přesně, málokdy chodím pozdě. S tatínkem, se kterým jsme tam měli sraz je to jinak. Chodívá pozdě - někdy z pracovního vytížení, někdy kvůli provozu na cestách a někdy kvůli sebe samému, ale POZDĚ! Tentokrát tam byl včas (protože mu na tom záleželo 😊). Můj jediný prohřešek bylo to, že jsem neslyšela vyzvánějící telefon 😇. No neslyšela. Spíše jsem vyhlížela auto ... abych to shrnula. Pánové v tělocvičně byli v pohodě, pětiminutové zpoždění se rozplynulo, Bertík byl v tělocvičně nadšený, já jsem se zapovídala s paní, která tam doprovázela svého vnuka, tatínek taky vypadal v pohodě (usadil se v tělocvičně - daleko ode mne) a tím to mohlo skončit, ale neskončilo. S touto náladou z "pozdního" příchodu jsme se přesunuli na Slavnosti piva do Zámku, kde jsem chtěla hlavně já. K naší náladě nepřidaly ani další okolnosti. Byla děsná zima, vlezlo, hodně lidí na malém prostoru, program, který stál za to zrovna skončil ... v takovéto atmosféře se špatně fotí, špatně se vychutnává škvarková pomazánka, špatně se odolává otázkám typu: "proč tady vlastně jsi/ jsme?" špatně se vysvětluje dítěti, proč nepůjde na pouťovou atrakci, která bliká a řve ...
... tady jsem měla radost, že jsem se dostala do prostor, ve kterých jsem nebyla, nikdo tam nebyl a mohla jsem fotit. Fotila jsem, ale fotky jsou máznuté ...
... a proč tam chci chodit? K Zámku mám vztah. Mám ho ráda, žiju s ním celý život. Jsem ráda, že doslova vstal z popela a konají se tam Slavnosti Piva, na které chodím kvůli škvarkové pomazánce. Vloni jsem o něm psala více, odkaz tady. Je to jediná událost nejblíže k našemu domovu, na kterou nemusím městskou dopravou. Hned vedle zámku bydlí rodiče - prostě jsem tam vyrostla!!! tak proto tam chci. Bertík byl na skákacím žralokovi, s tatínkem na autodromu a já jsem si říkala, jak to udělat, abych mohla být na těchto akcích v pohodě a nemusela tam být sama, jestli tohle "zpestření" přitahuju, nebo jsem tak komplikovaná osoba - nad tím přemýšlím už od srpna ...
... snad jsem vám tímto brbláním nezkazila den. Mě to vykecání/ vypsání pomáhá 😏. Vzhůru do dalších krásných dnů! ...
Danka
Milá Danko,některé dny opravdu nejsou sluncem zalité.Člověk se z toho ale musí vždycky oklepat a zkusit si z toho vzít aspoň nějakou maličkost.Třeba to, žes mohla fotit,žes byla tam, kde to máš ráda.A neboj,ono zase vyjde slunce...Měj se už jen moc hezky.H.
OdpovědětVymazatDěkuji Hani. Já vím, že zase bude lépe. Jenom někdy se to tak nahromadí a ne a ne to skončit a tohle se vleče už dlouho. Krásné dny D.
VymazatDanko, tam kde je moc lidí raději nechodím, asi jsem plychý člověk. No jiní to možná vidí jinak. Nikdy jsem na zámku nebyla i když bydlím v okolí Ostravy. Vždycky jen slýchám a taková sláva a srocení lidí by mi ublížilo. Nevzpamatovala bych se z toho pár týdnů. Stejně jsi hrdina, žes to nafotila. Zdraví Iwka
OdpovědětVymazat:-)) Vloni jsme tam byli se švagrovou a bylo fajn, užily jsme si to, letos jsem tam chtěla jenom na skok, na pomazánku a kvůli Bertíka a těch dvou atrakcí a že jsem si to raději nerozmyslela :-)) On zámek je hezký, je tam restaurace a malý pivovar. Dá se tam zajít i mimo tuhle akci celý rok, tak to třeba někdy zkus ;-) Krásné dny Iwko, D.
VymazatDani, chapu, ze to cloveka tahne tam, odkud vzesel a ostatni to chapat nemusi, ale tak to je. Dnes jsem se vratila od rodicu, z mista meho detstvi. Pro nekoho mozna nezajimave, ale ty vzpominky a tak, no vsak vis. Jsi v poradku, prost ejen ne vzdy jsou vsichni naladeni stejne. Klidny vecer i dalsi dny. M.
OdpovědětVymazatBydlím asi deset minut od rodičů, tím pádem i od toho zámku. Jen se mi tam chtělo, když je tahle akce. Dá se tam zajít kdykoli, ale nechodíme tam. Ale dětství je dětství a hlavně ty vzpomínky!! :-)) Děkuji Marci, měj se hezky D.
VymazatNěkdy se to tak semele, že věci, co jindy nevadí, vytáčí, že to, co člověk normálně bez problémů zvládne, se nedaří... Ale zase to přejde. Škoda, že ti to asi neumožnilo prožít si chvíle na milých místech podle tvých představ, ale aspoň jsi se podívala do prostor, kde jsi nebyla
OdpovědětVymazatHezký večer i další dny
Ano, to máš pravdu Stáni, na recepci hotelu bych asi normálně nezašla, možná na kafe do restaurace :-) Hezké dny D.
VymazatDanko, fotky pěkné (hlavně ta poslední), vykecání je taky poutavé, dusnou atmosféru známe někdy každý :-) a pobyt na místě z dětství, to je prima zážitek. Člověk na taková místa chce brát své děti, aby "to" taky pocítili, tak jak to cítíme my. Měj se krásně, Ivana
OdpovědětVymazat:-) jojo, chodím na slavnosti piva na škvarkovou pomazánku :-)) je opravdu výborná, tak zase za rok - doufám :-)) Porozhlédnu se ještě po dalších místech z dětství, tam už davy nebudou. Krásné dny Ivi, D.
VymazatMilá Danko,
OdpovědětVymazatpodle Tvého popisu celé situace je zakopaný pes asi ve vašem vztahu s tatínkem. Ono se často zdá, že už je vše zahojené a člověk je s novou situací vyrovnaný a pak přijde něco, co ho na chvíli úplně rozhodí. Věř , že jednou i toto přejde, ale často musí uplynout hodně vody.
Je to otec Tvého syna, proto to bolí.
Až jednou si dokážete sednout vedle sebe /třeba i v nějaké tělocvičně/ pak to bude známka , že už je vše opravdu zhojené.
Přeji Ti krásné dny a nenech si je ničím a nikým kazit.
Věra
Děkuji Věrko :-) Zakopaný pes je určitě v našem vztahu, to 100% a zhojené to není. Ale i tak si vedle sebe sednout dokážeme, s tím máme "problém" opravdu jenom výjimečně. Ještě jednou moc děkuji, hezké dny i Tobě, D.
Vymazat