jak je u nás zvykem vše na poslední chvíli, vyrazit za kulturou bylo tentokrát taky tak. Ještě v úterý jsem nevěděla, že ve čtvrtek někam půjdeme ...
... šli jsme do Národního divadla Moravskoslezského (Divadla Antonína Dvořáka) ...
... na premiéru opery Ifigenie v Aulidě, v hudební i textové úpravě Richarda Wagnera z roku 1847 ...
... v divadle už jsem nebyla hodně dlouho. Vlastně co je Bertík na světě - nebyla nálada ani chuť. Včerejší představení se mi líbilo moc co se týká hudby a zpěvu. To byla nádhera. Divadlo taky zářilo (bohužel jsem neměla foťák, tak mám jen pár máznutých fotek z mobilu, tak vkládám jenom jednu a kousek pro představu) ...
... kulisy a kostýmy se mi nelíbily vůbec. Operní sbor byl oblečen do maskáčů a různých druhů uniforem, včetně ruské a německé z druhé světové války ...
... hra se odehrává v době trojské války, takže souvislosti ani s touto betonovou zdí nerozumím. Deprese byla umocněna, jakoby nestačil sám příběh, kdy má otec obětovat svou dceru bohům. Ano, jsem konzervativní ...
... dělala jsem si hlavu, co si na premiéru opery obléknu, co je vhodné. Nemám večerní šaty a sehnat něco tak narychlo nebylo možné, ale něco jsem vymyslela :-)) Už několikrát jsem někde četla, že lidi chodí do divadla na balet, na operu v riflích a přišlo mi to podivné. A ano, byla tam i tací, ale když herci mohou být oblečení do maskáčů, tak ty rifle jsou vlastně v pohodě ;-) ...
(poslední dvě fota jsou stažené z internetu, nesměly se pořizovat fotografie ani záznam představení)
... ale i tak to byl krásný kulturní zážitek, i když opera byla v Němčině. A je moc super, že lidi, kterým byl dán talent pro zpěv nebo hru na hudební nástroj ho umí krásně využít - orchestr i soubor -byli opravdu skvělí ...
... mějte hezký den ...
Danka
