... Bertíkova verze do mističky, bez pažitky, na vidličku :-) ...
... jsem úplně v šoku, že prázdniny a celé léto jsou v polovině. Hlavní ale je, že je ještě celý měsíc před námi ...
... všem přeji báječnou druhou půlku prázdnin ...
neděle 31. července 2016
... jen tak ...
už dlouho jsem nevložila příspěvek o jídle. Nečekejte ale žádné kulinářské umění, je to úplně obyčejné jídlo, které mám moc ráda a když mám čerstvou pažitku, domácí vajíčka a včerejší chleba málokdy mu odolám - míchaná vajíčka na cibulce, posypaná pažitkou a opečený chléb ...
... Bertíkova verze do mističky, bez pažitky, na vidličku :-) ...
... jsem úplně v šoku, že prázdniny a celé léto jsou v polovině. Hlavní ale je, že je ještě celý měsíc před námi ...
... všem přeji báječnou druhou půlku prázdnin ...
... Bertíkova verze do mističky, bez pažitky, na vidličku :-) ...
... jsem úplně v šoku, že prázdniny a celé léto jsou v polovině. Hlavní ale je, že je ještě celý měsíc před námi ...
... všem přeji báječnou druhou půlku prázdnin ...
sobota 30. července 2016
... slivovice ...
opět jsem se nechala inspirovat blogovým světem, tentokrát u Ivanky z blogu Za městem u lesa výrobou rybízového likéru více tady. Rybíz jsem ponořila do slivovice, přidala třtinový cukr, asi týden nechala uležet a přecedila. Likér je výborný ...
... ze slivovice jsem udělala i zimní variantu, kterou už znám déle. Do slivovice se přidá med, citrón a skořice vcelku. Nechávám minimálně 24 hod uležet, než se vše propojí ...
... ze slivovice jsem udělala i zimní variantu, kterou už znám déle. Do slivovice se přidá med, citrón a skořice vcelku. Nechávám minimálně 24 hod uležet, než se vše propojí ...
... na zdraví a hezký den :-) ...
pátek 29. července 2016
... na poznámky ...
dnes už tématem odlehčím. Sešlo se mi doma víc nových bloků. Pro můj papírkový systém, na který nedám dopustit jsou jak dělané. Od Emilčiny maminky, která to má taky tak :-), jsem dostala už na narozeniny ten s puntíky. Ten s neonovou gumičkou je od Papidu ...
... a ty dva černé mají obal přelepený tabulovou folií. Dostala jsem je na vánoce i s velkým hrnkem, ale Ježíšek se do mého vkusu vůbec netrefil. Chtěla jsem je využít, protože uvnitř mají papíry, které mi vyhovují ...
... etiketu jsem lehce přizdobila ...
... a přemýšlím, co do něj budu psát ...
... hrnek své využití taky našel, ale ne u nás doma ;-) ...
... přeji hezký pátek ...
... a ty dva černé mají obal přelepený tabulovou folií. Dostala jsem je na vánoce i s velkým hrnkem, ale Ježíšek se do mého vkusu vůbec netrefil. Chtěla jsem je využít, protože uvnitř mají papíry, které mi vyhovují ...
... etiketu jsem lehce přizdobila ...
... a přemýšlím, co do něj budu psát ...
... hrnek své využití taky našel, ale ne u nás doma ;-) ...
... přeji hezký pátek ...
čtvrtek 28. července 2016
... řízení auta ...
... tento týden bude asi můj odtajňovací :-) Další mou tajností je, že neřídím auto. Mám v hlavě zábranu, ještě z dob autoškoly (před maturitou :-)) a nejsem schopna ji překonat. Kromě ježibaby v autoškole, která na mě při řízení řvala až jsem přes slzy neviděla na cestu, měl pár pokusů i taťka. Ten neřval. Měli jsme auto značky Wartburg, které k učení nebylo vhodné. Ne kvůli řazení pod volantem, to mi nedělalo žádný problém, ale byl to velevážený a opečovávaný člen naši rodiny, který byl schopen se v garáži urazit a nejet, když jsme ho v bytě ve třetím patře nepatrně pomluvili. Taky vydržel skoro 30 let :-) ...
... pak jsem se mohla učit řídit ve Škodě 120, ale bylo pohodlnější sednout si vedle řidiče a cestou se kochat. Několik let nebylo žádné auto a pak přišla na řadu Felície. V ní jsem jela dokonce sama, ale pocit "vítězství" se nedostavil, tak jsme si zase sedla na sedadlo vedle. S Octávií jsme se dostala asi nejdál. Pocit "vítězství" se dostavil. Zajela jsem si sama několikrát na nákup a na návštěvy, ale zase stejná situace, postupně jsme přesedla zpět na sedadlo spolujezdce. Naštěstí žiju ve městě, ve kterém funguje městská doprava, ale jsou situace, kdy by se mi řízení náramně hodilo. Denně si říkám, jaké by to bylo sednout za volat, že už bych to měla překonat, ale čím víc chci, tím je to horší. Ani se nechci schovávat za zamindrákovanou učitelku v autoškole, je to přece jenom už hodně dávno, ale opravdu nevím jak to překonat ...
... poslední pokus jsme učinila minulý týden ... na křižovatce, při rozjezdu na zelenou mi auto "chcíplo"... z pod kapoty šel dým ... znova jsem chtěla nastartovat a vůbec jsem neslyšela, že už nastartováno je ... rozjela jsem se tak, že se všichni otáčeli ... na určené místo jsem dojela už bez zádrhelu, ale zase jsem si přesedla a dál padám do "propasti" neřízení a závidím (v dobrém) těm, kteří to zvládají a opravdu nevím, co s tím ...
 |
| ... foto Google - tak nějak vypadal ... |
... poslední pokus jsme učinila minulý týden ... na křižovatce, při rozjezdu na zelenou mi auto "chcíplo"... z pod kapoty šel dým ... znova jsem chtěla nastartovat a vůbec jsem neslyšela, že už nastartováno je ... rozjela jsem se tak, že se všichni otáčeli ... na určené místo jsem dojela už bez zádrhelu, ale zase jsem si přesedla a dál padám do "propasti" neřízení a závidím (v dobrém) těm, kteří to zvládají a opravdu nevím, co s tím ...
středa 27. července 2016
... po třetí ...
v Luhačovicích. Cestou jsme se stavili nedaleko Valašského Meziříčí na malé přehradě Bystřička ...
... je tam klid, potkali jsme pár lidí. K rekreaci ji využívají už jenom skalní. Svou slávu má za sebou, ale dýchá tam atmosféra z časů její výstavby (1912) ...
... v Luhačovicích jsme byli na stejných místech jako posledně, ale povedlo se mi nakouknout do recepce hotelu Palace. Stavby a celé období dvacátých a třicátých let minulého století mě přitahují jako magnet. Možná proto mám Luhačovice tak ráda. Atmosféra té doby tam je na každém kroku. Představuji si, co bych asi měla na sobě oblečené já. Určitě krásné elegantní šaty, rukavičky, klobouk, kabelku a dlouhé náušnice, které by vykukovaly z pod vlasů, seděla bych v kavárně a popíjela kávu se šlehačkou, chodila po promenádě :-)) - konec snění, jdeme do hotelu ...
... doba první republiky byla určitě noblesní, ale v těch elegantních šatech muselo být taky hodně vedro, tak jsem asi ráda, že jsem v nich tentokrát být nemusela. Bylo těsně pod 30°C ...
... výstavba naproti hotelu se mi moc nelíbí ...
... ale budova pošty na druhé straně ano ...
... návštěvu jsme jako vždy zakončili kávou. Byla letní, se zmrzlinou ...
... poslední dobou se mi při focení stává, že mi vleze nebo vjede něco do záběru. U kávy to byl pán s kolem (je schovaný za kávou), u hotelu jsme čekala až všichni odejdou a přijelo auto. Stává se vám to taky? ...
... děkuji za návštěvu a přeji hezkou středu :-) ...
... je tam klid, potkali jsme pár lidí. K rekreaci ji využívají už jenom skalní. Svou slávu má za sebou, ale dýchá tam atmosféra z časů její výstavby (1912) ...
... v Luhačovicích jsme byli na stejných místech jako posledně, ale povedlo se mi nakouknout do recepce hotelu Palace. Stavby a celé období dvacátých a třicátých let minulého století mě přitahují jako magnet. Možná proto mám Luhačovice tak ráda. Atmosféra té doby tam je na každém kroku. Představuji si, co bych asi měla na sobě oblečené já. Určitě krásné elegantní šaty, rukavičky, klobouk, kabelku a dlouhé náušnice, které by vykukovaly z pod vlasů, seděla bych v kavárně a popíjela kávu se šlehačkou, chodila po promenádě :-)) - konec snění, jdeme do hotelu ...
... doba první republiky byla určitě noblesní, ale v těch elegantních šatech muselo být taky hodně vedro, tak jsem asi ráda, že jsem v nich tentokrát být nemusela. Bylo těsně pod 30°C ...
... výstavba naproti hotelu se mi moc nelíbí ...
... ale budova pošty na druhé straně ano ...
... návštěvu jsme jako vždy zakončili kávou. Byla letní, se zmrzlinou ...
... poslední dobou se mi při focení stává, že mi vleze nebo vjede něco do záběru. U kávy to byl pán s kolem (je schovaný za kávou), u hotelu jsme čekala až všichni odejdou a přijelo auto. Stává se vám to taky? ...
... děkuji za návštěvu a přeji hezkou středu :-) ...
úterý 26. července 2016
... situace ...
vše má svůj čas a děje se z nějakého důvodu i když zrovna teď nechápeme proč ...
... stále přemýšlím, jestli mám jet na hory s manželem a jeho dětmi (i s Bertíkem :-)). Situace, ve které žijeme se vleče už dva a půl roku - odešel jinam, zkusil se vrátit a letos po velikonocích se odstěhoval a bydlíme každý sám. Scházíme se celkem pravidelně, jsme schopni spolu mluvit, zajít na kafe, na oběd, zajet na výlet, ale ona situace je stále mezi námi. Nejde mi být "nad věcí", stále se děje něco, co mi to připomíná. Naivně jsem si myslela nebo doufala, že pokud se rozejdeme, nebude to kvůli někoho třetího. Tvrdohlavě jsem to tak chtěla. Na horách jsme po těchto událostech už párkrát společně byli a kdyby to bylo jenom nepříjemné, tak by to nebylo několikrát. Vloni po delší době i s dětmi (nejezdila jsem s nimi, když byl Bertík malinký). Troufnu si říct, že teď už je nám spolu s dětmi hezky. Paradoxně nám ona situace pomohla. Když jsme spolu začali jezdit, nevěděli jsme si s tím nikdo rady. Děti byly malé a pro mě i manžela to bylo nové, často to skřípalo. Místo kam jezdíme je v Alpách, dost daleko od domova. Nejde se sbalit a odjet zpátky. Nevím, jak se nad tím povznést a užít si tam, i když mě čekají i pozitiva. Kromě občasného zkoordinování kuchyně a usměrnění kam a kdy se pojede můžu být sama se sebou, psát, fotit, dýchat čistý vzduch, nasávat pohodu, která tam přes všechnu práci stále je, relaxovat ...
... se zveřejněním mého příběhu jsem čekala až si řeknu: "jo, napíšu, jak to je!" Slet myšlenek o víkendu tomu evidentně pomohl. První myšlenky začaly u svatebního obřadu. I přesto, že mi na obřadu i po něm bylo celý den hezky, vzpomínala jsem na nás, jak jsem byli šťastni a jak jsme se těšili až budeme manželé. Nechtěla jsem z toho být smutná. Druhá myšlenka přišla s přečtením jednoho příspěvku, u kterého jsem si uvědomila, jak je důležité umět si přiznat skutečnost. Sice si ji uvědomuju, vím co už není a nebude, ale taky vím, co je. Třetí bylo nehezké zakončení výletu - situace opět ukázala svou sílu. Každý z nás dvou má své vysvětlení proč se to stalo a stále děje. Nikam to nevede, jenom se točíme v začarovaném kruhu a tak si říkám, že to třeba tím, že nepojedu utnu a začnu žít bez téhle situace. Ale ono to tak taky nefunguje, že? ...
... stále přemýšlím, jestli mám jet na hory s manželem a jeho dětmi (i s Bertíkem :-)). Situace, ve které žijeme se vleče už dva a půl roku - odešel jinam, zkusil se vrátit a letos po velikonocích se odstěhoval a bydlíme každý sám. Scházíme se celkem pravidelně, jsme schopni spolu mluvit, zajít na kafe, na oběd, zajet na výlet, ale ona situace je stále mezi námi. Nejde mi být "nad věcí", stále se děje něco, co mi to připomíná. Naivně jsem si myslela nebo doufala, že pokud se rozejdeme, nebude to kvůli někoho třetího. Tvrdohlavě jsem to tak chtěla. Na horách jsme po těchto událostech už párkrát společně byli a kdyby to bylo jenom nepříjemné, tak by to nebylo několikrát. Vloni po delší době i s dětmi (nejezdila jsem s nimi, když byl Bertík malinký). Troufnu si říct, že teď už je nám spolu s dětmi hezky. Paradoxně nám ona situace pomohla. Když jsme spolu začali jezdit, nevěděli jsme si s tím nikdo rady. Děti byly malé a pro mě i manžela to bylo nové, často to skřípalo. Místo kam jezdíme je v Alpách, dost daleko od domova. Nejde se sbalit a odjet zpátky. Nevím, jak se nad tím povznést a užít si tam, i když mě čekají i pozitiva. Kromě občasného zkoordinování kuchyně a usměrnění kam a kdy se pojede můžu být sama se sebou, psát, fotit, dýchat čistý vzduch, nasávat pohodu, která tam přes všechnu práci stále je, relaxovat ...
pondělí 25. července 2016
... Colours po týdnu ...
slíbila jsem, že se ještě k festivalu vrátím. Snažím se si sesumírovat dojmy a pocity z festivalu Colours of Ostrava. Letos jsem byla poprvé. Nevěděla jsem proč bych tam měla chodit. Nerozuměla jsem jim. Kdy se to změnilo? Vloni. Měla jsem možnost zažít TU atmosféru, o které se mluvilo. Jednak na Festivalu v ulicích a pak malým nahlédnutím přímo do dění Colours ...
... atmosféra byla úžasná a nepopsatelná. Dostala mě naprostá pohoda a klid i při tak velkém počtu lidí (oficiální stránky vloni uváděly přes 40000!!). Stejnou atmosféru jsem zažila i letos. Nemusíte postávat u pódia když nechcete, můžete někde sedět, poslouchat, procházet se, nahlédnout do stánků, ochutnat nepřeberné množství dobrot k jídlu i pití, přečíst si knížku, poslechnout besedy, povídat si, hrát si, smát se, tancovat, prostě si festival užít. Stále mám festival v hlavě, přemýšlím, na kterém místě jsem byla před týdnem ... Ani nevím, proč jsem se mu tak vyhýbala. Možná dozrál ten správný čas :-). Byly to pro mě tři náročné a zároveň příjemně strávené dny ...
... kromě zážitků, o kterých jsem už psala mám ještě pár osobních. Některými si komplikuji život sama a některé samy přicházejí. Jako tento. Bertík se mi asi na 2 minuty ztratil z očí. Nebylo to v davu, ale před stanem s kávou. Místo aby šel za mnou, vydal se na druhou stranu. Když jsem ze stanu vyběhla a rozhlédla se vpravo i vlevo nikde nebyl. Co se mi honilo hlavou bylo strašné. Děsný strach, bezmoc a ty scénáře ani popisovat nebudu. Bertík stál tam, kam jsem prvně nedohlédla, uprostřed kamenů a koukal. Později se chtěl pořád dívat na mraky, tak si myslím, že se šel dívat na ně. Nikdy se ode mne nehne, mívám ho pod kontrolou, ale koukání na mraky bylo tentokrát silnější. Oddychla jsem si neskutečně ...
... přípravy jsem naprosto podcenila. Bertík neměl pláštěnku. Ani ve snu mě totiž nenapadlo, že by mohlo pršet! Když jsem si ale v dost silné průtrži byla vyměnit vstupenku za pásku, bylo mi jasné, že druhý den dopoledne budu muset nějakou koupit - takhle po té průtrži dopadly naše boty (trouba byla vyhřátá a vypnutá, teprve potom jsem je do ní dala :-)) ...
... moji pláštěnku jsem vyřešila na místě, žlutá cyklo se mi jevila jako neladící. Stejný problém jsem měla s batohem - nemám batoh do města, jenom na hory! Páteční dopolední nakupování bylo jasné - Shoping a Ikea. Nakoupit jsem zvládla celkem rychle (Bertík byl u babičky), mohli jsme vyrazit - tímhle si ten život komplikuji. Kdybych neodkládala koupi dětské pláštěnky a kdybych nepotřebovala ladit, nikam bych nemusela, ale to bych zase nebyla já :-))) ...
... co říci závěrem? Nevím, jestli bych kdy na jakýkoli festival jela, tak jsem ráda, že on "přijede" za mnou. Určitě se nepoučím z toho, že potřebuji ladit (na tolik už se znám:-)), i když to třeba vůbec není důležité, protože, když jsem hledala Bertíka bylo mi všechno úplně jedno, hlavně aby už byl u mě a když lilo jako z konve, chtěla jsem ať jsme hlavně v suchu. Ale zase proč se necítit hezky, že? Jak to máte vy? Taky tak komplikovaně? ;-) ...
... atmosféra byla úžasná a nepopsatelná. Dostala mě naprostá pohoda a klid i při tak velkém počtu lidí (oficiální stránky vloni uváděly přes 40000!!). Stejnou atmosféru jsem zažila i letos. Nemusíte postávat u pódia když nechcete, můžete někde sedět, poslouchat, procházet se, nahlédnout do stánků, ochutnat nepřeberné množství dobrot k jídlu i pití, přečíst si knížku, poslechnout besedy, povídat si, hrát si, smát se, tancovat, prostě si festival užít. Stále mám festival v hlavě, přemýšlím, na kterém místě jsem byla před týdnem ... Ani nevím, proč jsem se mu tak vyhýbala. Možná dozrál ten správný čas :-). Byly to pro mě tři náročné a zároveň příjemně strávené dny ...
 |
| ... aktuální foto po tom okamžiku ... |
... moji pláštěnku jsem vyřešila na místě, žlutá cyklo se mi jevila jako neladící. Stejný problém jsem měla s batohem - nemám batoh do města, jenom na hory! Páteční dopolední nakupování bylo jasné - Shoping a Ikea. Nakoupit jsem zvládla celkem rychle (Bertík byl u babičky), mohli jsme vyrazit - tímhle si ten život komplikuji. Kdybych neodkládala koupi dětské pláštěnky a kdybych nepotřebovala ladit, nikam bych nemusela, ale to bych zase nebyla já :-))) ...
... sluchátka proti hluku, na ty jsem si nevzpomněla, ale zachránili mě pořadatelé. Za vratnou zálohu bylo možné si je půjčit - skvělý nápad, využili jsme je hodně ...
... mé "prošlápnuté" boty prošlápnuté nejsou, hlavně pravá :-(, takže jsem v sobotu byla ráda, že můžu jít v gumácích - neladících, zděděných po synech, které byly použité tak dvakrát. Zatěžkávací zkouškou v sobotu prošly obě pláštěnky. Bertíkova byla celkem v pohodě, ale mé "ladící" nedržela kapuce. Ani nemusel být vítr, stačila běžná chůze. Kapuci jsme přidržovala rukou, ale to mi zase teklo do rukávu :-). Adama jsem poprosila o jednu čelenku (normálně byly za drinky) a kapuci jsem přichytila ... |
| ... foto Adam, přes můj výslovný zákaz :-) ... |
neděle 24. července 2016
... svatba ...
dnešní příspěvek jsem chtěla věnovat tomu, že má číslo 399. Že chci říct jak mě blogování moc baví, že jsem ráda, že jsem s ním začala. Jak se každé ráno těším až zapnu počítač a přečtu si co je na mých oblíbených blozích nového, jak většinou večer, když už Bertík spí, píšu zase moje příspěvky, že mám radost z každého komentáře a že si zatím život bez blogu nedovedu a ani nechci představit a že se ze mě asi stává závislák :-) ...
... ale do cesty se mi připletla svatba. Vlastně dvě. Na jedné jsme se byli podívat a celý den mi z toho bylo hezky ...
... a na té druhé jsem nebyla, ta byla přesně před 51 lety a měli ji moji rodiče :-) ...
... ale do cesty se mi připletla svatba. Vlastně dvě. Na jedné jsme se byli podívat a celý den mi z toho bylo hezky ...
... a na té druhé jsem nebyla, ta byla přesně před 51 lety a měli ji moji rodiče :-) ...
sobota 23. července 2016
... kolem Odry ...
o tomto místě jsem se už několikrát zmiňovala, tak vám ho i ukážu. Je to kousek přírody, nedaleko našeho domu. Vejde se do této ulice ...
... kousek se popojde ...
... a za zatáčkou už vidíte řeku Odru ...
... za těmi stromy vlevo je Shopping park, šli jsme na zmrzlinu a kávu. Kdybych pila pivo, našli bychom blíže domu více míst s posezením a dětským hřištěm, ale na dobré kafe s prolézačkami, musíme do nákupního centra ...
... pohled zpátky ...
... tímto chodníčkem se dostanete z přírody ven ...
... cyklostezka po které jsme jeli pokračuje dál stejnou přírodou. Zatím ji moc nevyužíváme, ale až Bertík zvládne jízdu na kole, určitě zase přijde její čas ...
... děkuji za návštěvy a přeji hezký den :-) ...
... kousek se popojde ...
... a za zatáčkou už vidíte řeku Odru ...
... za těmi stromy vlevo je Shopping park, šli jsme na zmrzlinu a kávu. Kdybych pila pivo, našli bychom blíže domu více míst s posezením a dětským hřištěm, ale na dobré kafe s prolézačkami, musíme do nákupního centra ...
... pohled zpátky ...
... tímto chodníčkem se dostanete z přírody ven ...
... cyklostezka po které jsme jeli pokračuje dál stejnou přírodou. Zatím ji moc nevyužíváme, ale až Bertík zvládne jízdu na kole, určitě zase přijde její čas ...
... děkuji za návštěvy a přeji hezký den :-) ...
pátek 22. července 2016
... růžová taška ...
nutně jsem potřebovala růžovou tašku :-) ...
... koupila jsem si totiž jednobarevné šedé šaty a na nich ta šedá taška z minula, kuk není vidět. A protože jsem milovník růžové a tahle je i lehce reflexní, což letošní léto potřebuju, nebylo nad čím přemýšlet ...
... návod je stejný jako u šedé, jenom je na výšku a s více uchy. Kapsičku na mobil a karabinku na klíče jsem tentokrát udělala takto ...
... děkuji za návštěvy a přeji hezký den :-) ...
... koupila jsem si totiž jednobarevné šedé šaty a na nich ta šedá taška z minula, kuk není vidět. A protože jsem milovník růžové a tahle je i lehce reflexní, což letošní léto potřebuju, nebylo nad čím přemýšlet ...
... návod je stejný jako u šedé, jenom je na výšku a s více uchy. Kapsičku na mobil a karabinku na klíče jsem tentokrát udělala takto ...
... děkuji za návštěvy a přeji hezký den :-) ...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)