... pár čepic a čelenek ...

to, že plést o Vánocích u pohádek patří mezi mé nejoblíbenější činnosti už asi víte. Tyhle vánoční svátky jsem samozřejmě pletla taky. Pár čepic a čelenek .... 

... taky mě baví hrát si s barvami a ladit věci k sobě. Vznikly tyto čepice. Pro mě a Bertíka, doladěné k mé šále. Bertík je z té své nadšený - má prý skvělé barvy ...

... čepice a šála v akci na kopci. Jojo, bylo mi konečně venku teplo. Pořídit si takový spacák na ven, byl skvělý nápad ... 

... Bertíkova loňská hnědo-šedá se srazila, tak je tzv.obnovená a má úplně novou. Já ze zbytku čelenku. Přece jenom to občas stačí ...

... a do třetice. Jedna tenčí, tmavě růžová, pro změnu s nákrčníkem. Černá čelenka na přání, jako vánoční dárek ... 

...  a po tomto oddychovém pletení se teď konečně pouštím do svetru. Přízi už mám doma tři roky ...

... přeji krásné zimní dny ...

Danka

... plecháčky ...

pár let jsem pokukovala po nových plecháčcích, kterých je všude plno. Odolávala jsem jim, protože s nimi nemám dobrou praktickou zkušenost. Ta zkušenost je z dob minulých, kdy jsem jezdívala na tábory - ano, ty pionýrské. A že jsem se jich nejezdila! Přestala jsem ve dvaceti. Plecháček jsem si tenkrát vozila s sebou. Lépe se hodil k ešusu, byl takový zálesácký a na to jsme si tenkrát hodně hráli. Jenomže v něm ten ranní čaj uprostřed léta nechtěl a nechtěl vychladnout. Začala jsem raději vozit malý plastový dětský hrneček. No a tím pádem jsem plecháčky odsunula do neznáma a používala jeden bílý po babičce jenom v kuchyni ...

... díky, nebo kvůli situaci a když si nemůžeme nikam na horách zajít na kávu nebo čaj jsem si před Vánoci vzpomněla na jejich "tepelnou izolaci" a rozhodla jsem se dva hrnečky koupit. Běžně jsem používali víčko od termosky a v pití jsme se střídali. Třetí plecháček jsem kupovat nemusela, protože manžel modrý plecháček dostal od své dcery k vánocům. Což byl samozřejmě další impuls ;-). Z plecháčků jsem nadšená, protože nejsou tak velké jako ty co znám z minulosti a káva i čaj mi z nich chutnají báječně a ani nevím, jestli tu "tepelnou izolaci" mají nebo ne ...

... příště už zase budu psát o něčem normálnějším než jsou boby a plecháčky. Chtěla jsem přidat ještě legíny, protože ty jsem "objevila" taky až teď a nemůžu si je vynachválit. Teda na horách. Ale nechci působit dojmem, že jsem se totálně zbláznila :-))

... přeji krásné zimní dny ;-) ...

Danka 

... žluté boby ...

nevěřila bych, že někdy budu psát o bobech, tak mě prosím omluvte, ale to byla taková událost je sehnat, že musím :-))) ...

... koupi bobů pro Bertíka jsem odkládala. Ani to nemělo pořádný důvod, jenom snad, že u nás ve městě moc poslední roky nesněžilo a když už byl sníh, jezdili jsme lyžovat ...

... no a tak když letos nasněžilo, chtěl jít Bertík samozřejmě bobovat. Měl jen ten malý podsedák pod zadek, který na kopci přežil jenom jeden den a ještě tím na dvou místech rozřízl oteplováky :-( ... 

... sedla jsem k pc a hledala jsem, kde by se boby daly po objednání v nejbližším okolí vyzvednout. Byly, nebyly, nebyly, nebyly až jsem narazila na jedny žluté, okamžitě zarezervovala a máme je. Prohlásila jsem, že asi máme poslední boby v Ostravě ... 

... toliko příběh našich žlutých bobů. V parku za Bertíkem jsem bobovala, sáňkovala a dokonce se učila lyžovat i já. Bylo to krásné a ty vzpomínky na dětství ještě hezčí ...

 ... přeji krásné zasněžené a mrazivé dny ...

Danka

... na "tu" rozhlednu ...

hned 2.ledna jsme vyrazili na výlet. Potřebovala jsem se protáhnout. S Bertíkem jsme chtěli na "TU" rozhlednu. Na rozhlednu na Velkém Javorníku ...

... netušila jsem do čeho jdu. Rozhledna je nová, je odevšad vidět, tak mě to lákalo. Šli jsme stále do kopce a buď klouzalo listí, bláto, nebo led - čekala jsem, že tam bude sníh. Bertíka jsem podle toho i oblékla. Vědět do čeho jdeme, je celý v černém. I když to zvládl obstojně při cestě zpátky. Do auta si musel oteplováky sundat, protože už nebyly tyrkysové, ale doslova černé, blátivé - dvakrát vypráno a ještě by to jednou asi chtělo. Bunda dopadla lépe, té stačilo jedno vyprání ... 

... vybaveni nesmeky jsme nebyli, ale ty panoramata, ty za to stály ... šipkou jsem označila Štramberskou Trúbu ...

... tady ↓↓↓ to vypadá, že to neklouže, ale klouzalo, jen místy ne ...

... Bertík si celou cestu trpělivě nesl klouzací podsedák, aby se nahoře mohl párkrát sklouznout. Sníh byl jenom na kousíčku a pod obzorem už byl sráz dolů ...

... v rozhledně fučelo až bambule lítaly ... 

... lépe viditelný Štramberk ...

... Pustevny, vpravo Radhošť ...

... svačinu jsme měli s sebou, polévku doma ...

... i když zajít po tom výšlapu na polévku a kafíčko sem by bylo určitě nádherné. Okno otevřené měli ...

... byl to hezký výlet, takový vyvětrací. Lidi byli, ale ne ty davy, o kterých jsme četla. Ale chápu to. Lidi se chtějí hýbat, potřebujeme na vzduch, do přírody, mezi lidi. Vidím na Bertíkovi jak mu tréninky chybí. Z ničeho nic vyskočí a nemůže to zastavit. Skáče a skáče jako jehla v šicím stroji. Tohle před tím nikdy nedělal. Je mi ho v tu chvíli strašně líto. A to ven chodíme, jezdí na koloběžce i kole jak to jenom jde ... 

... přeji krásný den ...

Danka

... první týden ...

až dnes jsem si uvědomila, že už je týden pryč a já jsem zde nic nevložila. Nějak mi ten první týden rychle utekl. Uklidila jsem Vánoce, které byly tentokrát navzdory všemu opravdu krásné, klidné, rodinné a plné pohody ... 

... pár vánočních fotek s Lukáškem ...

... a fotka naší vánoční hvězdy, která je k mému velkému překvapení stále stejná. Zatím - 3xklepu nespadl jediný lísteček. Měla bych si zapsat, že jsem jí kupovala v květinářství na Hlavní třídě u té paní, co má člověk pocit, že nestíhá, že ji nakupováním rušíte, ale ke květině dá vždy stručný výklad jak se o ní starat a i když si svou péčí nejsem jistá, květiny jsou kvalitní a dělají dlouho radost. Vím kam zajdu na ty jarní až přijde jejich čas. Teď ještě zima ...

... sníh u nás ve městě zatím nenapadl, tak jsem vytáhla zimní obrázky, dřevěné sněhové vločky, venku z vánočních ozdob zůstal sněhulák a pár stromečků, vyměnila jsem svícny. Pro tu zimní atmosféru aspoň toto ...

... na sedačku zimní polštáře - taky zůstaly i ty vánoční, ale ty chundelaté jsou boží. Už je máme třetí nebo čtvrtou sezónu. Byl to skvělý kup v JYSKU ... 

... náletovému stromečku se u nás taky asi líbí, vypustil nové jehličky ...

... Bertíkovi se do školy vůbec nic dělat nechtělo, to nám dalo trochu zabrat, ale nakonec jsme vše v pohodě zvládli ... 

... a ten normální život, ten vyhlížím stále ...

... přeji krásnou neděli ...

Danka

... PF 2021 ...

 ... po tomto zvláštním roce přeji všem do roku 2021 hlavně hodně zdraví, štěstí a klidu ... 

Danka s Bertíkem a s celou rodinou 

... vánoční kouzlo ...

vím, jak hodně lidí řeší co se stane, když děti vyrostou a přestanou věřit na Ježíška. Taky jsem to tak měla. U Bertíka to přišlo o loňských vánocích ...

... u kluků si to už nepamatuji přesně, ale taky to mohlo být kolem osmi, devíti let. Vím, že to vánoční kouzlo se ale nikdy nevytratilo, jen bylo jiné. Dopisy se psali a píšou pořád dál a to těšení se až a jestli danou věc dostanu je stále stejné. S Bertíkem se mi to teď jenom připomnělo a potvrdilo. Kouzlo nevymizelo. Dokonce se dostavilo ještě jiné. Letošní rok, jak víme je ve všem jiný i co se týká nakupování dárečků. Chyběly mi procházky po vánočních obchodech, kde mě občas něco trklo do nosu. Po otevření jsem se asi dvakrát do obchodu vydala, ale i s Bertíkem. I on sám chtěl ty dárečky vymýšlet a realizovat. Tatínek se prý v létě zmínil, že by potřeboval malý repráček, aby šel propojit s mobilem, aby nemusel mít sluchátka - pro mě něco nepředstavitelného, protože to přece bude rušit okolí!!!, přece nebude tu bedničku poponášet ... abych to zkrátila. Malou repro-bedničku Bertík uviděl v Tchibo a bez ní jsme už neodešli. Ta nedočkavost a radost, už aby to tatínek otevřel, ta byla nádherná ... 

... nebo nám vyrobil trezor ... 

... sám ho i zabalil - ten červený balíček :-D. Bylo to prostě kouzelné ... 

... taky dodnes slyším Marka, bylo mu asi 14, když jeden dárek rozbalil a Vánoce nevánoce pronesl: "tvl, kalkulačka" ono i tohle má své kouzlo ... Adam byl takhle v šoku před dvěma lety, když od Ježíška dostal peřinu :-)), jen ten hlasitý projev nepřidal. Zase občas z ničeho nic pronese vánoční vtip a ty si připomínáme stále. Třeba ten, že ryba není žrádlo, ale kámoš, nebo ten jak devět z desíti kaprů doporučuje na vánoční stůl pstruha ... 

... abych nezapomněla na Lukáška, tak ten si prý stromečků nikde vůbec nevšímal. Ten náš se mu ale líbil. Když se k němu dostal, tahal za ty spodní větvičky docela obstojně :-D ... 

... řekla bych, ať už jsou nebo byly tyto Vánoce čímkoli ovlivněné, u nás byly klidné, hezké a kouzelné - teď doufám, že jsem to nezakřikla, přece jenom máme ještě týden před sebou ;-) ...

... mějte se ten poslední den v roce krásně ...

Danka

... upečeno s láskou ...

o stromečku už jsem psala. Teď o cukroví a dalších vánočních dobrotách, které jsem pekla s láskou ...

... péct cukroví jsme začali s Bertíkem hned první prosincový víkend. Myslela jsem si, že to je hodně s předstihem, že zkusím i něco nového, ale nakonec to dopadlo jako poslední roky. Šest známých druhů a dost. Ono to ale stejně stačí ... 

... vánočky taky byly a možná ještě jednu udělám ...

... taky jsem pekla svou první kachnu - foto nemám, protože jsem jako hostilelka nestíhala fotit ;-). U kachny jsem asi převzala štafetu mé maminky, která ji dělávala několik let. Letos je po operaci kolene a netroufla si na to. My jsme tuhle tradici spojili i s malou oslavu kulatého výročí Bertíkova tatínka, což už je taky naše tradice. Jeho narozeniny slavíme s vánočním předáváním dárků u nás ...

... našla jsem skvělé uplatnění mezery mezi skříňkami v obýváku, kde měla (stále doufám, že bude) být nika v barvě jídelního stolu. Už jsem ale říkala, klidně ať je bílá, hlavně ať už tam není ta díra!!! Ale zase je tam "teprve" rok a půl. Ach ty dodělávky!! ...

... dnes to vypadá doslova na válecí den. Venku leje, je zamračeno, pohádky a pletení to jistí ...

... přeji krásný den ...

 Danka

... náš letošní ...

už poněkolikáté máme živý stromeček, zase z Ikea a zase to byl "rychlokup". Tentokrát ještě rychlejší než ty předešlé ...

... ani jsem neprocházela celý prostor, byl vystavený hned u vstupu a byla to láska na první pohled. Bertík souhlasil, zaplatili jsme a jelo se domů. Byl s námi i Adam a Míša, ale těm to bylo fuk, ti už svůj měli doma i nastrojený :-)) ...

... první myšlenka, když jsem stromeček uviděla byla: "ten bude zavazet!" A taky jo! Moc kolem něj nejde projít. Ale jsem nadšená jak je krásný, hustý a voní. Jenom! Konečně jsem sehnala hvězdu na špici stromečku podle mých představ. Když jsme ji na stromeček dali, byla tak vysoko, že jsme museli hodně zaklánět hlavu, aby jsme ji viděli - tzn., že vidět nebyla. Měla jsem z toho záchvaty smíchu. Nechali jsme to tam na "uvidíme jak si to sedne" a po dvou dnech jsme tu středovou větev ušmikli a hvězdu dali níže ... 

... nastrojení se ochotně ujal Bertík. Úkol zněl jasně: "nahoru, na ty malé větvičky nedávej ty velké těžké baňky". Poslechl a vypadalo to takto: ...

... shluk všeho co mu přišlo pod ruku. Ale ta radost a nadšení to bylo tááák kouzelné (večer jsem nenápadně ozdoby přesunula ;-)) Hlavně to byla veliká pomoc nejen v tom, že ozdoby vytáhl z krabic a navěsil. Je fakt, že baňky pořádně přidrátkoval, aby nespadly - nešly vůbec sundat :-)) ...

... dneska možná budeme mít válecí den u pohádek. Ale taky možná pojedeme jeden vánoční dárek vyzkoušet, záleží na počasí ...

... všem přeji krásný vánoční čas ... 

Danka