... tihle dva jsou se mnou v kuchyni ...
... a ty ostatní mám stále na očích na poličce nebo ve vitríně v obýváku ...
... dnes má být pravé babí léto, tak si ho všichni užijte ...
Danka
sobota 24. září 2016
... Amélie a spol. ...
když člověka potká nějaký životní splín, začne se více obklopovat andílky. Nejenom těmi co kolem nás létají a jsou stále s námi, ale i těmi hmatatelnými v podobě figurek na postavení, nebo pověšení. Ne jinak tomu bylo u mě. Hledala jsem odpovědi na otázku proč se to stalo, chtěla jsem pomoct od té vnitřní bolesti a od zoufalství, které jsem prožívala. Do té doby jsem měla doma jednoho malého andílka na pověšení, kterého jsem dostala kdysi od kamarádky. Sbírka se začala rozrůstat. Někteří přilétli jako dárky, někteří na mě mrkali v obchodě. Andílků pro radost mám několik. Andělka Amélie - o vánocích to budou dva roky co ji mám a ta jediná má jméno. Amélie je proto, že se dá pod tímto jménem na stránkách LIZA DECOR objednat - tady (nejedná se o reklamu, ale ráda napíšu, že jsem s dodáním, cenou i andělkou moc spokojená :-) ), a taky proto, že se mi to jméno líbí a kdyby byl Bertík holčička, tak by právě tohle jméno dostal :-) ...
... tihle dva jsou se mnou v kuchyni ...
... a ty ostatní mám stále na očích na poličce nebo ve vitríně v obýváku ...
... dnes má být pravé babí léto, tak si ho všichni užijte ...
Danka
... tihle dva jsou se mnou v kuchyni ...
... a ty ostatní mám stále na očích na poličce nebo ve vitríně v obýváku ...
... dnes má být pravé babí léto, tak si ho všichni užijte ...
Danka
pátek 23. září 2016
... tři týdny ...
byly to zvláštní tři týdny. Týdny plné přemýšlení o životě, o vztahu, o tom co jsem za posledních sedm let zažila a viděla, co mi to dalo i co mi to vzalo ...
... od první chvíle, kdy jsme přejeli hranice se mi začalo honit hlavou vše, co souviselo s Rakouskem a bylo "POPRVÉ". První návštěva a lyžování, první Fritatensuppe - ta byla obzvlášť výborná :-), první spatření těch obrovitých hor, které nikde nekončí. Nevěděla jsem, na co se mám dřív koukat, jak jsem chtěla vše vstřebat. Bylo to moc hezké. Byl březen 2011, půl roku po svatbě, přemýšleli jsme jak skloubit život v Česku a v Rakousku ... překvapilo mě, jak na to pořád vzpomínám, jak to mám pořád v hlavě. Slovo "POPRVÉ" mě doprovázelo celý první týden doslova na každém kroku a tak nějak samo, se druhý týden přehouplo do věty "NECHEJ TO BÝT"...
... nechat být jsem měla to, co mě bolí ve vzpomínkách na vztah a týká se oné situace, o které jsem psala tady. Když jsme před odjezdem s manželem mluvili o tom, proč bych měla jet, tak jsme si řekli, že ani jeden z nás nemá nic lepšího a Bertík a jeho sourozenci z tatínkovy strany (žijí v Německu) nemají jinou příležitost kdy být spolu. Taky jsem chtěla aspoň na chvíli změnit prostředí a vzduch. Věta "NECHEJ TO BÝT" spojená s tím krásným prostředím opravdu pomáhala. Vše jsem nechávala plynout, koukala jsem na hory a byla jsem ráda, že tam jsem ...
... třetí týden už byl náročnější. Normálně bych ho nazvala "ponorkou", ale nevím jestli to v naší situaci jde. Bylo potřeba udělat nějakou práci, jak to na chatách bývá, do toho 3,5 puberťáků, 1,5 dítěte (ty půlky je jeden desetiletý :-)) a my dva v rozcházejícím se stádiu, kdy oba víme, že to mezi námi jiné nebude i když se máme rádi. Našla se ale další věta, která mi pomáhala a to bylo: "JSI/ JSME NA VZDUCHU" ...
... myslím, že jsem to nakonec zvládli a časem zůstanou jenom ty hezké vzpomínky. Nedělám žádné závěry typu "už v životě ..." ono stejně přijde to, co má. Ani jednou jsem nelitovala toho, že tam jsem, i když to občas lehké nebylo. Měla jsem jasno v tom proč tam jedu, žádné změny ve vztahu jsem neočekávala, taky se žádné nestaly a život jde dál ...
... a tenhle příspěvek je definitivní tečka za letošní návštěvou Alp ;-) ...
... všem přeji krásný den ...
... od první chvíle, kdy jsme přejeli hranice se mi začalo honit hlavou vše, co souviselo s Rakouskem a bylo "POPRVÉ". První návštěva a lyžování, první Fritatensuppe - ta byla obzvlášť výborná :-), první spatření těch obrovitých hor, které nikde nekončí. Nevěděla jsem, na co se mám dřív koukat, jak jsem chtěla vše vstřebat. Bylo to moc hezké. Byl březen 2011, půl roku po svatbě, přemýšleli jsme jak skloubit život v Česku a v Rakousku ... překvapilo mě, jak na to pořád vzpomínám, jak to mám pořád v hlavě. Slovo "POPRVÉ" mě doprovázelo celý první týden doslova na každém kroku a tak nějak samo, se druhý týden přehouplo do věty "NECHEJ TO BÝT"...
... nechat být jsem měla to, co mě bolí ve vzpomínkách na vztah a týká se oné situace, o které jsem psala tady. Když jsme před odjezdem s manželem mluvili o tom, proč bych měla jet, tak jsme si řekli, že ani jeden z nás nemá nic lepšího a Bertík a jeho sourozenci z tatínkovy strany (žijí v Německu) nemají jinou příležitost kdy být spolu. Taky jsem chtěla aspoň na chvíli změnit prostředí a vzduch. Věta "NECHEJ TO BÝT" spojená s tím krásným prostředím opravdu pomáhala. Vše jsem nechávala plynout, koukala jsem na hory a byla jsem ráda, že tam jsem ...
... třetí týden už byl náročnější. Normálně bych ho nazvala "ponorkou", ale nevím jestli to v naší situaci jde. Bylo potřeba udělat nějakou práci, jak to na chatách bývá, do toho 3,5 puberťáků, 1,5 dítěte (ty půlky je jeden desetiletý :-)) a my dva v rozcházejícím se stádiu, kdy oba víme, že to mezi námi jiné nebude i když se máme rádi. Našla se ale další věta, která mi pomáhala a to bylo: "JSI/ JSME NA VZDUCHU" ...
... myslím, že jsem to nakonec zvládli a časem zůstanou jenom ty hezké vzpomínky. Nedělám žádné závěry typu "už v životě ..." ono stejně přijde to, co má. Ani jednou jsem nelitovala toho, že tam jsem, i když to občas lehké nebylo. Měla jsem jasno v tom proč tam jedu, žádné změny ve vztahu jsem neočekávala, taky se žádné nestaly a život jde dál ...
... a tenhle příspěvek je definitivní tečka za letošní návštěvou Alp ;-) ...
... všem přeji krásný den ...
čtvrtek 22. září 2016
... objednávka ...
využila jsem dnů Mariane na nákup u Bella Rose. Moje objednávka byla v košíku 14 dnů a čekala na den D. Občas jsem košík zkontrolovala a asi tři dny před oním pátkem jsem zjistila, že růžová lžíce ve tvaru srdíčka, kterou jsem měla v košíku už není ...
... v pátek mi to nedalo, klikla jsem na lžíci a zase byla :-) Lupla jsem ji znova do košíku, papírový box od Madam Stoltz tam naštěstí stále čekal, hned jsem objednávku poslala a v pondělí balíček přišel ...
... i s krásným zinkovým srdíčkem jako dárkem (růžové mýdelko tam taky bylo, ale to jsem darovala tetě) ...
... mějte krásný den ...
... v pátek mi to nedalo, klikla jsem na lžíci a zase byla :-) Lupla jsem ji znova do košíku, papírový box od Madam Stoltz tam naštěstí stále čekal, hned jsem objednávku poslala a v pondělí balíček přišel ...
... i s krásným zinkovým srdíčkem jako dárkem (růžové mýdelko tam taky bylo, ale to jsem darovala tetě) ...
... mějte krásný den ...
středa 21. září 2016
... drobnosti pro radost ...
i na horách jsem utrácela a mohla si tak udělat nejednu radost. A když tam jsou jiné obchody a jiné věci, tak občas neodolám. Začalo to touhle roztomilou lištičkou. To jsem šla jenom nakouknout do XXX Lutzu, jestli náhodou nemají lištičku z loňska - byla stejná, jenom ležela a ve stočeném ocásku měla udělaný ďolík na čajovou svíčku. Dodnes mě mrzí, že jsem si ji nekoupila ...
... pak jsem nakoukla do galanterie a tam se mi líbila vlna. Přesně takovou jsme vloni u nás na čepici a šálu sháněla a nesehnala ...
... a pro mě naprostá novinka, papírová příze. Té jenom jedno klubíčko, na zkoušku a ze zvědavosti :-) ...
... do knihkupectví Thalia jsme s Karolínkou jenom nahlédly a obě jsme si odnášely každá dva deníky a já ještě tužku a náramek s malinkým foťáčkem namotaný na špulce od nitě ...
... a pak opět z XXX Lutzu, bílá váza. Pro tu už mám uplatnění u nás doma ...
... mějte krásný podzimní den ...
... pak jsem nakoukla do galanterie a tam se mi líbila vlna. Přesně takovou jsme vloni u nás na čepici a šálu sháněla a nesehnala ...
... a pro mě naprostá novinka, papírová příze. Té jenom jedno klubíčko, na zkoušku a ze zvědavosti :-) ...
... do knihkupectví Thalia jsme s Karolínkou jenom nahlédly a obě jsme si odnášely každá dva deníky a já ještě tužku a náramek s malinkým foťáčkem namotaný na špulce od nitě ...
... a pak opět z XXX Lutzu, bílá váza. Pro tu už mám uplatnění u nás doma ...
... mějte krásný podzimní den ...
úterý 20. září 2016
... včerejší den ...
celý den pršelo. Bylo učebnicově sychravo, ale jinak náááádherně. Byly jsem domluvené s maminkou od Emilky, že si uděláme den bez dětí. Než jsme zašly na polévku, nakoukly jsem do Second Handu odkud mám 6 úlovků za 60,-Kč, něco k nošení, něco k recyklaci. Pak jsme pokračovaly polévkou v Polívkárně ...
... obě fotky jsou z FB Polívkárny. V době, kdy jsme tam byly bylo hodně plno, nešlo fotit a taky jsem nechala foťák doma. Další fotky jsou už z mého mobilu, proto ta horší kvalita ...
... dala jsem si drůbeží vývar a domácí housku ...
... a pokračovaly jsme mega Latté Macchiatem s mini větrníkem v Pikolo kafe ...
... a ginem s tonikem ...
... když jsme odcházely pípla mi sms, že si můžu vyzvednout balíček z Bella Rose - krásné zakončení holčičího dne, protože to co přišlo je růžové :-)) ...
... hezký podzimní den ...
... obě fotky jsou z FB Polívkárny. V době, kdy jsme tam byly bylo hodně plno, nešlo fotit a taky jsem nechala foťák doma. Další fotky jsou už z mého mobilu, proto ta horší kvalita ...
... dala jsem si drůbeží vývar a domácí housku ...
... a pokračovaly jsme mega Latté Macchiatem s mini větrníkem v Pikolo kafe ...
... a ginem s tonikem ...
... když jsme odcházely pípla mi sms, že si můžu vyzvednout balíček z Bella Rose - krásné zakončení holčičího dne, protože to co přišlo je růžové :-)) ...
... hezký podzimní den ...
pondělí 19. září 2016
... místo blogování ...
těšila jsem se jak budu každý den u odpolední kávy plnit jízdenkami a nálepkami náš nový cestovatelský deník a ono to bylo trochu jinak ...
... každé ráno u snídaně, místo pročítání blogů jsem vystřihovala a lepila. Vše začalo úplně nevinně. U jedné lanovky neměli nálepky a místo jízdenky jsme dostali plastovou kartu na vratnou zálohu 5 eur - nebylo co lepit. Vzala jsem si prospekt a o zábavu bylo postaráno. Bertík měl taky svůj sešit, vydávaný k dětským Kärnten kartám, do kterého lepil na to správné místo nálepku s modrým bobříkem. Taky měl své prospekty, které stříhal - skvělá pomůcka na trénování práce s nůžkami ...
... já jsem stejnou nálepku nalepila k prospektu a ke vstupence. Po pár dnech se k nám přidala i Karolínka, která jako správná náctiletá slečna má svůj sešit, do kterého vše zapisuje a lepí. Zbytek naší bandy každé ráno u snídaně koulel očima. Nás to ale děsně bavilo :-)). Dokonce jsem si museli pořídit i nová lepidla ...
... když jsme náhodou nikam nejeli a z výletu nebyla žádná nálepka ani prospekt, vyráběli jsme si je sami - Bertík třeba nálepku tatínka, myslím, že ho vystihl celkem dobře :-) ...
... každé ráno u snídaně, místo pročítání blogů jsem vystřihovala a lepila. Vše začalo úplně nevinně. U jedné lanovky neměli nálepky a místo jízdenky jsme dostali plastovou kartu na vratnou zálohu 5 eur - nebylo co lepit. Vzala jsem si prospekt a o zábavu bylo postaráno. Bertík měl taky svůj sešit, vydávaný k dětským Kärnten kartám, do kterého lepil na to správné místo nálepku s modrým bobříkem. Taky měl své prospekty, které stříhal - skvělá pomůcka na trénování práce s nůžkami ...
... já jsem stejnou nálepku nalepila k prospektu a ke vstupence. Po pár dnech se k nám přidala i Karolínka, která jako správná náctiletá slečna má svůj sešit, do kterého vše zapisuje a lepí. Zbytek naší bandy každé ráno u snídaně koulel očima. Nás to ale děsně bavilo :-)). Dokonce jsem si museli pořídit i nová lepidla ...
... když jsme náhodou nikam nejeli a z výletu nebyla žádná nálepka ani prospekt, vyráběli jsme si je sami - Bertík třeba nálepku tatínka, myslím, že ho vystihl celkem dobře :-) ...
... náš cestovatelský sešit se docela zaplnil a to jsem moc ráda, protože jsem konečně nějak upotřebila nálepky a jízdenky, které jsem dosud mívala po kapsách nebo v šuplících. Už několikrát jsem jím listovala a vzpomínala na navštívená místa ...
... všem přeji krásný den ...
... všem přeji krásný den ...
neděle 18. září 2016
... káva Affogato ...
původně jsem chtěla psát o tom, že jsem kavárenský povaleč, že mě to hodně baví a moc se mi to líbí, ale nekonečné dotazy v kavárnách jak vlastně ledovou kávu připravují a jakou bych ji chtěla dostat trochu změnily téma dnešního příspěvku. Konečně jsem totiž objevila kávu, která mi naprosto vyhovuje - kávu Affogato - nejsnáze dostupný kávový dezert, v jehož jednoduchosti se skrývá jeho síla. Ledová miska či sklenička + 1 nebo 2 kopečky zmrzliny se smetanovým základem + 1 nebo 2 dávky espressa. ...
... do nedávna jsem si v létě dávala kávu řekněme ledovou. Někde ji připravují s ledem, zmrzlinou a šlehačkou, někde bez šlehačky, někde bez ledu, někde z teplé kávy a někde dokonce ze studené! Je to opravdu různé. Chtěla jsem vždy kávu teplou se zmrzlinou, případně šlehačkou - ne vždy se to povedlo. I přes ujištění, že takto kávu připravují, jsem občas dostala kávu s ledem, někdy i studenou. Na internetu jsem hledala, jak by měla správná ledová káva vypadat a našla jsem tento popis, který přesně vystihuje to, co jsem dostávala: Většinou se postupuje tak, že se smíchá kávový extrakt neznámého původu s ledem, přidá se smetana, cukr, případně kus zmrzliny, brčko a hotovo....
... jsem ráda, že jsem kávu Affogato objevila, i když se zdá, že letošní sezóna ledové kávy právě skončila ...
... při hledání popisů jak má být káva připravená jsem objevila stránky Piccolo Neexistuje, ze kterých jsem čerpala. Jejich poslední příspěvek se mi hodně líbil, protože to vypadá, že každý má svůj problém s kávou ...
... mějte krásný den :-) ...
 |
| ... kavárna Sladký časy ... |
... do nedávna jsem si v létě dávala kávu řekněme ledovou. Někde ji připravují s ledem, zmrzlinou a šlehačkou, někde bez šlehačky, někde bez ledu, někde z teplé kávy a někde dokonce ze studené! Je to opravdu různé. Chtěla jsem vždy kávu teplou se zmrzlinou, případně šlehačkou - ne vždy se to povedlo. I přes ujištění, že takto kávu připravují, jsem občas dostala kávu s ledem, někdy i studenou. Na internetu jsem hledala, jak by měla správná ledová káva vypadat a našla jsem tento popis, který přesně vystihuje to, co jsem dostávala: Většinou se postupuje tak, že se smíchá kávový extrakt neznámého původu s ledem, přidá se smetana, cukr, případně kus zmrzliny, brčko a hotovo....
 |
| ... Grycan ... |
... při hledání popisů jak má být káva připravená jsem objevila stránky Piccolo Neexistuje, ze kterých jsem čerpala. Jejich poslední příspěvek se mi hodně líbil, protože to vypadá, že každý má svůj problém s kávou ...
Prso s mlíkem
Ačkoliv neustále proklamujeme, že u kávových nápojů jde především o chuť a barista či servis by měli obratně odhadnout, co si zákazník neobjednávající konkrétní a jasnou položku nabídky přeje, musíme se zde postavit na stranu baristů a apelovat na spotřebitele. Kávový nápoj piccolo je ještě tím nejmenším prohřeškem, protože zákazník chce asi espresso a také ho dostane.
Co se ovšem má stát, zazní-li ono lety pod kůži zadřené presso s mlíkem? Barista — v roli detektiva Columba — musí začít složitě dolovat informace, žonglovat se šálky a naznačovat všemi možnými verbálními i neverbálními prostředky, aby se dopátral, co že vlastně má vyčarovat. Poté, co se na nebi rozjasní a vyhlédne alespoň nad baristovou hlavou paprsek poznání, jsou obě komunikující strany k smrti znavené, zpocené a mentálně vyčerpané na mnoho hodin dopředu. Mírně rezignovanou scénku pak zpravidla zakončuje akt „nemoh byste mi to ještě trochu dolít vodou/ňákým mlíkem?“. Načež nastupuje ve frontě další zákazník s objednávkou stejně vágní, leč představou diametrálně jinou.
Vynásobíme-li si běžnou pracovní dobu deseti až dvaceti požadavky tohoto charakteru za hodinu při několikaleté praxi, vyjde nám nezměrná tíha zoufalství, při které i nejzarytější optimista spatřující cosi dobrého na sněti slezinné musí kapitulovat. Domníváme se, že při tomto objemu je již o něco vhodnější, aby se dovzdělal zákazník a nepřenášel tíhu věčných dohadů na baristu, jehož úlohou je umět připravit skvělé kafe a zlehka konverzovat o příjemných tématech.
Na ochranu baristů vydáváme tuto přehlednou tabulku, která snad navede spotřebitele na správnou cestu a o trochu lépe je zorientuje.
Vůbec nevadí, že je do kávy přidáváno mléko. Vůbec nevadí, že požadavek je mírně nestandardní oproti nabízenému sortimentu. Je ale obrovský problém, že příjemce objednávky je donekonečna vyčerpáván nejasnými přáními a host je rozladěn z toho, že je poučován. Avšak objednáváme si v restauraci „ňáké jídlo s bramborami“?
Už mnoho let nejsme díky kávovým a food festivalům gastroburany. Naučili jsme se, že piccolo neexistuje, noky nejsou gnoči a tramín červený je ve skutečnosti víno bílé. Zorientujme se též již konečně v nabízených kávových nápojích, nedívejme se smutně na espresso se slovy „ježišmarjá toho je nějak málo!“ a zapomeňme na něco tak neurčitého a od podstaty rozblemcnutého, jako je presso s mlíkem, které navíc při objednávce evokuje žádost o kojení. Z úst dospělého muže to vskutku nezní nikterak důstojně.
Světový den kojení každoročně připadá na 30. září.
... mějte krásný den :-) ...
sobota 17. září 2016
... jak jsme byli v naturparku ...
tohle byl náš první výlet a pro mě asi nejkrásnější zážitek z letošního pobytu, proto jsem si ho nechávala až na závěr - návštěva Naturparku Weissensee. Jméno je podle jezera, o kterém wikipedie píše: Weissensee je ledovcové jezero na úpatí Gailtalských Alp v rakouské spolkové zemi Korutany severně od Hermagoru. Leží v nadmořské výšce 930 m a je tak nejvýše položeným z velkých korutanských jezer. Je 11,6 km dlouhé, v nejširším místě měří 900 m, maximální hloubka je 97 m. Má rozlohu 6,5 km² a je tak 12. největším jezerem v Rakousku a 4. v Korutanech.
... teď už zase píšu já ... v zimě zamrzá a bruslí se na něm. Měla jsem možnost to vyzkoušet, ale vyděsili mě zvuky, které led vydával. I když jsem viděla, že po zamrzlé ploše jezdí nákladní auto, aby bruslící plochu upravilo, ty obavy jsem nepřekonala :-) ...
... vrátím se ale k našemu výletu. K jezeru Weissensee chodíváme na koupaliště, ale na lodi, na jezeře jsme byli poprvé. Nevěděla jsem kam dříve koukat. Samozřejmě, že z turistů tam taky žijí jako u jiných jezer, ale tady to bylo nějak schované, prostě Naturpark jak má být. Čistá průzračná voda, políčko s traktorem, lodičky ...
... vzadu jsou vidět Dolomity ...
... lodí jsme dojeli na druhý konec jezera a vyjeli jsme lanovkou a porozhlédli se na Naggler Alm, 1353 m.n.m ...
... na vzduchu vždy vytráví ...
... zpáteční cesta lanovkou a pohled na jezero ...
... a foto zase z lodě ...
... kde jsme si dali kávu, o které už jsem psala tady :-) ...
... tohle je poslední příspěvek s panoramaty z letošních Alp. Jsem ráda, že jste to se mnou vydrželi až sem ;-). O Alpách se ještě párkrát zmíním, ale to už bude tak trochu jinak ...
... mějte krásný den ...
... teď už zase píšu já ... v zimě zamrzá a bruslí se na něm. Měla jsem možnost to vyzkoušet, ale vyděsili mě zvuky, které led vydával. I když jsem viděla, že po zamrzlé ploše jezdí nákladní auto, aby bruslící plochu upravilo, ty obavy jsem nepřekonala :-) ...
... vrátím se ale k našemu výletu. K jezeru Weissensee chodíváme na koupaliště, ale na lodi, na jezeře jsme byli poprvé. Nevěděla jsem kam dříve koukat. Samozřejmě, že z turistů tam taky žijí jako u jiných jezer, ale tady to bylo nějak schované, prostě Naturpark jak má být. Čistá průzračná voda, políčko s traktorem, lodičky ...
... vzadu jsou vidět Dolomity ...
... lodí jsme dojeli na druhý konec jezera a vyjeli jsme lanovkou a porozhlédli se na Naggler Alm, 1353 m.n.m ...
... na vzduchu vždy vytráví ...
... zpáteční cesta lanovkou a pohled na jezero ...
... a foto zase z lodě ...
... kde jsme si dali kávu, o které už jsem psala tady :-) ...
... tohle je poslední příspěvek s panoramaty z letošních Alp. Jsem ráda, že jste to se mnou vydrželi až sem ;-). O Alpách se ještě párkrát zmíním, ale to už bude tak trochu jinak ...
... mějte krásný den ...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)