... od první chvíle, kdy jsme přejeli hranice se mi začalo honit hlavou vše, co souviselo s Rakouskem a bylo "POPRVÉ". První návštěva a lyžování, první Fritatensuppe - ta byla obzvlášť výborná :-), první spatření těch obrovitých hor, které nikde nekončí. Nevěděla jsem, na co se mám dřív koukat, jak jsem chtěla vše vstřebat. Bylo to moc hezké. Byl březen 2011, půl roku po svatbě, přemýšleli jsme jak skloubit život v Česku a v Rakousku ... překvapilo mě, jak na to pořád vzpomínám, jak to mám pořád v hlavě. Slovo "POPRVÉ" mě doprovázelo celý první týden doslova na každém kroku a tak nějak samo, se druhý týden přehouplo do věty "NECHEJ TO BÝT"...
... nechat být jsem měla to, co mě bolí ve vzpomínkách na vztah a týká se oné situace, o které jsem psala tady. Když jsme před odjezdem s manželem mluvili o tom, proč bych měla jet, tak jsme si řekli, že ani jeden z nás nemá nic lepšího a Bertík a jeho sourozenci z tatínkovy strany (žijí v Německu) nemají jinou příležitost kdy být spolu. Taky jsem chtěla aspoň na chvíli změnit prostředí a vzduch. Věta "NECHEJ TO BÝT" spojená s tím krásným prostředím opravdu pomáhala. Vše jsem nechávala plynout, koukala jsem na hory a byla jsem ráda, že tam jsem ...
... třetí týden už byl náročnější. Normálně bych ho nazvala "ponorkou", ale nevím jestli to v naší situaci jde. Bylo potřeba udělat nějakou práci, jak to na chatách bývá, do toho 3,5 puberťáků, 1,5 dítěte (ty půlky je jeden desetiletý :-)) a my dva v rozcházejícím se stádiu, kdy oba víme, že to mezi námi jiné nebude i když se máme rádi. Našla se ale další věta, která mi pomáhala a to bylo: "JSI/ JSME NA VZDUCHU" ...
... myslím, že jsem to nakonec zvládli a časem zůstanou jenom ty hezké vzpomínky. Nedělám žádné závěry typu "už v životě ..." ono stejně přijde to, co má. Ani jednou jsem nelitovala toho, že tam jsem, i když to občas lehké nebylo. Měla jsem jasno v tom proč tam jedu, žádné změny ve vztahu jsem neočekávala, taky se žádné nestaly a život jde dál ...
... a tenhle příspěvek je definitivní tečka za letošní návštěvou Alp ;-) ...
... všem přeji krásný den ...
Dani, urcite je dobre, ze si to v sobe dovedes takto urovnat a utridit. Asi plati, ze co se ma stat, to se stane:-). Tak at je to to dobre! Pekny den. M.
OdpovědětVymazatMarcelko moc děkuji. Asi to tak nějak bude :-) Tohle srovnané mám, ještě kvůli sobě odpustit a bude to! :-)) Hezký den D.
VymazatDanka och..... prajem krásny, vlastne ešte krajší život. Hoci tak v duši dúfam, že sa ešte všetko na dobré obráti. Ľudia sa musia tolerovať, všetci sme iní, s inými povahami, s inými životnými hodnotami. Nech to nakoniec dopadne tak, či tak, prajem ti aby si bola šťastná.
OdpovědětVymazatZitu, moc děkuji, opravdu moc...
VymazatDani,
OdpovědětVymazatúplně náhodou jsem teď klikla na tenhle článek.To mě mrzí,vím,že se někdy člověk i tak cítí mizerně,že ten vztah není lepší i kdyby se sebevíc snažil.Já to mám teď podobně,plánování svatby ze strany přítele a v mojí hlavě to tak ještě ujasněné nemám,jsou nějaké věci o kterých vím,že jiné nebudou a tak co teď? ale ještě to nechávám,ráda ho mám a taky obava z toho,že se mi nechce zůstat sama,nevím...ale je to někdy těžké.Ráda se sem ve volné chvilce vrátím si počíst,děkuju.
Renča
Určitě se zastav na počtení, budu moc ráda :-) Obavy jsou asi nejhorší, co si můžeme sami udělat, vím, o čem mluvíš a samota!! to bych mohla hodně psát :-) Stále se učím brát věci tak jak jsou. I teď s manželem spolu vycházíme hezky, až je to zarážející, ale o návratu do společného bydlení ani jeden nepřemýšlíme ... přeji Ti takové rozhodnutí, aby vyhovovalo hlavně Tobě. D.
Vymazat