poctivě sedíme doma. Společně s Bertíkem jsme už uklidili balkón, ať se můžeme větrat, když to počasí dovolí, aspoň tam ...
... taky jsem šila ...
... jednu várku jsem ani nestihla vyfotit. Tu pro Adama, chtěl jenom černé. Tu má jednu, ostatní v barvě antracitu. Míša má barevnou, jinak si dělá roušky z triček a já mám tu šedou decentní a ještě jednu puntíkovanou, kterou jsem jak tak koukám nevyfotila ...
... taky škola. U JČ Bertík vypadá takto ↓↓ (nemá problém, jen ho to nebaví), u matematiky jásá. Ale jinak jsem ráda, když už máme tu domškolu, že je teprve ve druhé třídě. Se staršími dětmi to musí být oříšek! My každý den začínáme s televizní školou a pak plynule přejdeme na naše úkoly. Máme jich tak akorát na pohodové zvládnutí ...
... Bertík se taky zdokonalil v zavazování bot. Chtěla jsem, aby to uměl před nástupem do první třídy, což zvládl, ale neměl možnost to trénovat. Všechny boty měl na suchý zip. Až letos jsem mu ještě v zimě koupila tyhle a teď je nejvyšší čas a vlastně hodně času na to, to zvládnout ...
... taky jsem si musela udělat radost. Už delší dobu jsem si chtěla pořídit kufřík. Malý, kazetový. Nemohla jsem nic sehnat, až tento týden se mi to povedlo. A hned dva, v sadě. Jsou sice dětské, ale tenhle design se mi moc líbil, tak jsem neváhala ...
... a zjistila jsem, k mému velkému překvapení, že se mi doma ve stejném odstínu (včetně balení kapesníků a hadříku na nádobí :-)) sešlo více věcí. Sama jsem koukala, kolik jich je ...
... jsem pro dělat si radost v těchto náročných dnech. Člověk se má mít na co těšit a já se těším, až si s Bertíkem oblečeme ta trička, bude hezké léto a už bude jenom fajn. Celý týden jsem tu situaci v rámci možností celkem zvládala. Vše na mě dolehlo až o víkendu. Připadám si bezmocná a vyhlížím zprávu, kdy počet nemocných začne klesat, nebo už žádní nebudou ...
... všem přeji moc krásné dny ...
Danka
