čtvrtek 28. července 2016

... řízení auta ...

... tento týden bude asi můj odtajňovací :-) Další mou tajností je, že neřídím auto. Mám v hlavě zábranu, ještě z dob autoškoly (před maturitou :-)) a nejsem schopna ji překonat. Kromě ježibaby v autoškole, která na mě při řízení řvala až jsem přes slzy neviděla na cestu, měl pár pokusů i taťka. Ten neřval. Měli jsme auto značky Wartburg, které k učení nebylo vhodné. Ne kvůli řazení pod volantem, to mi nedělalo žádný problém, ale byl to velevážený a opečovávaný člen naši rodiny, který byl schopen se v garáži urazit a nejet, když jsme ho v bytě ve třetím patře nepatrně pomluvili. Taky vydržel skoro 30 let :-) ...

... foto Google - tak nějak vypadal ...
... pak jsem se mohla učit řídit ve Škodě 120, ale bylo pohodlnější sednout si vedle řidiče a cestou se kochat. Několik let nebylo žádné auto a pak přišla na řadu Felície. V ní jsem jela dokonce sama, ale pocit "vítězství" se nedostavil, tak jsme si zase sedla na sedadlo vedle. S Octávií jsme se dostala asi nejdál. Pocit "vítězství" se dostavil. Zajela jsem si sama několikrát na nákup a na návštěvy, ale zase stejná situace, postupně jsme přesedla zpět na sedadlo spolujezdce. Naštěstí žiju ve městě, ve kterém funguje městská doprava, ale jsou situace, kdy by se mi řízení náramně hodilo. Denně si říkám, jaké by to bylo sednout za volat, že už bych to měla překonat, ale čím víc chci, tím je to horší. Ani se nechci schovávat za zamindrákovanou učitelku v autoškole, je to přece jenom už hodně dávno, ale opravdu nevím jak to překonat ...
... poslední pokus jsme učinila minulý týden ... na křižovatce, při rozjezdu na zelenou mi auto "chcíplo"... z pod kapoty šel dým ... znova jsem chtěla nastartovat a vůbec jsem neslyšela, že už nastartováno je ... rozjela jsem se tak, že se všichni otáčeli ... na určené místo jsem dojela už bez zádrhelu, ale zase jsem si přesedla a dál padám do "propasti" neřízení a závidím (v dobrém) těm, kteří to zvládají a opravdu nevím, co s tím ...

14 komentářů:

  1. VÍTEJ DO KLUBU....TAKY NEŘÍDÍM...ŘIDIČÁK MI DŘÍMÁ V PENĚŽENCE..A ASI DÁL BUDE..MÁM STRACH...SNAD JEDNOU?KDOVÍ...PĚKNÉ DNY ILA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) strach, to je přesně ono! Hezký den D.

      Vymazat
  2. Ridit, ridit, ridit, trenovat, trenovat, trenovat. Ne ve stredu mesta, po okrajich, kde je mene semaforu, krizovatek, lidi, nejlepe uplne mimo mesto. Das to! Nabudes sebevedomi a pujde to! Neohlizej se na ostatni,kazdy nejak zacinal, i kdyz se rozciluji, nezalezi na tom. Drzim pesti:-). M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marci, moc děkuji za podporu. To, že to neumím mi ubírá tak hodně energie a těch pokusů co bylo! Děkuji :-) D.

      Vymazat
  3. Musíš jezdit , jezdit - nenechat se strachem strhnout , jezdi nejdříve na méně frekventovaných silnicích ale že se někdy chcípne nebo se ti zdá že něco není tak na 100% neboj ... nevadí - nenech se odradit ....každý začínal a jen ježděním tu jistotu získáš....držím palce H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, určitě jsem to ještě nevzdala, denně mě to zlobí ... Hezký večer D.

      Vymazat
  4. Skoro každá z nás si prešla tým čo opisuješ. Tiež som mala blok, ale keď som videla jednu známu dôchodkyňu, ktorá ako staršia dáma robila autoškolu a zakaždým plakala že to nezvládne a zrazu si šoféruje po meste? Tak som ja horšia? Prv som jazdila len tam kde nebolo treba cúvať pri parkovaní a stalo sa, ze manžel odišiel na 3 mesiace do zahraničia a ja som musela nosiť mamku do nemocnice, nebolo času na fóbiu zo šoférovania a nejak som sa rozjazdila. Mala som uz 45 rokov. Rovnako stará kamoška mi volala ako si to prekonala? Bojím sa šoférovať. Tak som jej povedala si horšia ako ja, si horšia ako pani D. a pri nej to pomohlo. Danka si horsia ako ja, ako pani D? Urcite nie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zituš, děkuji. I takový příklad jak píšeš mám - sousedka od našich. Autoškolu si udělala v důchodu, když jí zemřel manžel. Přesně to samé jsem si říkala, to přece musím zvládnout, když to zvládla ona. Budu to dál zkoušet :-) Ještě jednou děkuji a přeji hezký večer D.

      Vymazat
  5. Jeee, tak tohle moc dobře znám. Taky s tím bojuju. Vím, že bych asi potřebovala svoje malé autíčko, nějakou herku, na které až tolik nezáleží. Manžel totiž má auto jako modlu a využívá ho pracovně a já jsem mrtvá hrůzou, abych mu toho jeho moláčka náhodou neškrábla. Jj, člověku se do živata stále staví nějaké výzvy :-)
    Hezké dny přeji, Klárka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Výzva to je jako hrom :-) Miláček byl Wartburg. Rozpadající se herku mi k dispozici dali, ale po vyzkoušení jak se s ní jede i chlapi usoudili, že to fakt na učení pro mě není ... Snad se mi někdy podaří překonat ty obavy. Přeji hezkou neděli D.

      Vymazat
  6. Dobrý den,nějak jsem se zatoulala na Váš blog-Takže si ho pročítám zpětně.Ani nevíte jak jsem se bála já.Přemýšlela jsem ,a hledala důvod proč neřídit.když už řídit tak jsem byla chodící-jezdící nerv,modlila jsem se aby nechodili chodci-abych nemusela zastavit.A zastavení v kopci byl už infarktový stav.Takže jsem raději byla spolujezdec,dokonce po manželovo smrti jsem se nedonutila.Ale pak nevím,asi jsem nechtěla být závislá na veřejné dopravě a ostatních.Koupila jsem si na splátky autíčko s automatickou převodovkou,od té doby jezdím a ráda.Autíčko předčasně jsem doplatila ,a koupila si velké auto-Samozřejmě obavy z nehody mám stále-na silnicích je velký provoz,ale mohu se soustředit jen na jízdy(točit volantem)o prázdninách jsem najezdila kolem dvou tisíc kilometrů.Věřte si a když auto tak s automatem.Držím palce.Můžete mi napsat i na FB-Jiřina Riedlová,nebo mail sova.palena@tiscali.cz.Doufám že si to přečtete i když reaguji tak pozdě.Mějte se hezky.Jiřina :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko moc děkuji za komentář. Takové příběhy jsou pro mě inspirativní, stále věřím, že to zvládnu. Jediné kde jsem se posunula bylo právě řazení, najednou to šlo, ale možná by automat byl řešení, abych se přestala obávat těch ostatních věcí a věnovala se jenom tomu ostatnímu. Jak jsem psala v příspěvku, denně mi to bere strašně moc energie ... hezký den D.

      Vymazat
    2. Držím palce-radši pěsti(to je štěstí).Řazení nebyl až tak velký problém ale ty rozjezdy.....hrůza,hlavně ty do kopce.Ale ono to půjde,všechno chce svůj čas :o).Mějte se hezky.Jířa

      Vymazat
    3. Moc děkuji za podporu. Hezký večer D.

      Vymazat